dr. Beatriz Gurevich Foto:  jih

Argentina je jednou ze zemí, kde by většina vlivných osob udělala nejraději za minulostí tlustou čáru. Týká se to nejen nechvalně proslulého období vojenské diktatury v sedmdesátých a osmdesátých letech, ale také ukrývání nacistických válečných zločinců, jako byli Adolf Eichmann, Josef Mengele nebo Martin Bormann. Autoritářský režim Juana Peróna nacisty nejen v řadě případů do Argentiny přímo propašoval, ale neváhal využít ani jejich děsivých zkušeností. Zvláštní zpravodaj Radiožurnálu v Argentině Jiří Hošek pozval k mikrofonu doktorku Beatriz Gurevich, která v letech 1992 až 1997 stála v čele projektu "Svědectví", jež měl vnést jasno do zřejmě nejtemnější kapitoly v dějinách země.

Ne nadarmo nazývá řada expertů perónistickou Argentinu Čtvrtou říší. Pilířem režimu, který se vymezoval vůči komunismu na jedné a kolonialismu na druhé straně, totiž dlouhou dobu byli lidé, kterým za druhé světové války ulpěla na rukou krev miliónů lidí. Ti, kdo perónistickou vládu hájí, mimo jiné tvrdí, že autoritářský vůdce a jeho nejbližší neměli tušení, že v jejich zemi žije například člověk, který dal holocaustu jeho děsivý obsah. Beatriz Gurevich ale tyto argumenty považuje za absurdní!

"Adolf Eichmann pracoval v Argentině s dalším nacistou, jistým Charlesem, Carlosem Fuldnerem, což byl přítel Richarda Freuveho (ričrda frojveho) - osobního tajemníka samotného Juana Peróna!!! Tudíž je nemožné, aby čelní představitelé režimu nevěděli nic o minulosti Eichmanna alias Ricardo Klementa. Policie se dokonce jednou pokusila Eichmanna zatknout. Její snaha ovšem ztroskotala na vlivném Imigračním úřadu, který nacisty pomáhal ukrývat," vysvětluje Beatriz Gurevich a upozorňuje přitom na fakt, že argentinský režim jako takový nebyl oficiálně antisemitský.

dr. Beatriz Gurevich Foto:  jih

"Kdybyste se mě zeptal, zda sám Perón byl antisemita, tak bych Vám odpověděla, že nebyl. Byl to pragmatik, i když se samozřejmě ztotožňoval s fašismem, to je pravda."

Asi nejsilnějším důkazem Perónova pragmatismu je skutečnost, že se po druhé světové válce dostaly do Argentiny kromě nacistů také stovky Židů. Jejich, do té doby ilegální pobyt, Perón koncem čtyřicátých let dvěma amnestiemi legalizoval.

Anděl smrti Josef Mengele, na kterého ruka spravedlnosti nikdy nedosáhla, se na rozdíl od Eichmanna těšil v Argentině vcelku privilegovanému postavení. Eichmann byl v okamžiku svého únosu Izraelskou tajnou službou dělníkem v továrně, zatímco autor zrůdných experimentů z Osvětimi byl váženým chemikem, popisuje dva různé světy dvou masových vrahů Beatriz Gurevich.

"Mengeleho finančně podporovala část argentinské ekonomické elity, například jeden z největších průmyslníků v zemi Roberto Mertig. Mengele také mohl pracovat v některých velkých chemických laboratořích, jako byla kupříkladu Fabropharm. Osvětimský lékař byl sociálně přijatelnější, lidé nehleděli na morální stránku jeho osobnosti, ale brali ho jako vědce," konstatuje dáma, která je členkou Nadace Raoula Wallenberga.

Do Argentiny nezamířili po roce 45 jen nacisté, ale rovněž prominentní kolaboranti z Belgie či Francie nebo elity chorvatských ustašovců. První várka hitlerovských běženců se do Jižní Ameriky dostala na základě dohody argentinské vlády s tamní římsko-katolickou církví. V roce 1947 pak vznikla tazvaná "Červená linka".

"Na organizaci této linky spolu úzce spolupracovaly Spojené státy, Vatikán a argentinská vláda. Spousta nacistů se zastavila v Římě u nechvalně proslulého kněze Aloise Hudala, který jim pomohl získat pravé cestovní doklady - většinou pasy Mezinárodního červeného kříže."

A ještě jeden málo známý detail uvádí Beatriz Gurevich na pravou míru. Podle ní argentinská vláda v roce 1960 věděla, že se Mossad chystá propašovat uneseného Adolfa Eichmanna ze země v leteckém speciálu izraelského ministra zahraničí Abby Ebana.

"Tehdejší premiér Frondizi to nikdy nepřiznal, dokonce únos odsoudil. Přesto jsem ale přesvědčená, že o způsobu vyvezení Eichmanna ze země věděl! Když jsem se stařičkým Arturo Frondizim natáčela rozhovor, nechtěl se na tohle téma bavit. Je ale třeba mít na paměti, že Frondizi byl demokratem a hlavně zapřísáhlým antifašistou," poznamenala doktorka Beatriz Gurevich.