Raoul Wallenberg Foto:   www.raoulwallenberg.org

Dvaadevadesáti let by se 4. srpna dožila jedna z největších postav druhé světové války - Raoul Wallenberg. Švédský diplomat zachránil v Budapešti před deportacemi do vyhlazovacích táborů od července 1944 do ledna 1945 na 100.000 Židů. Pravděpodobně tragický osud člena švédské milionářské rodiny, který jako druhý člověk v historii dostal čestné občanství Spojených států, nebyl nikdy spolehlivě doložen.

Když Raoul Wallenberg dorazil v červenci 1944 do Budapešti, bylo mu dvaatřicet let. Měl působit jako druhý tajemník švédského velvyslanectví, ale ve skutečnosti měl jen jeden úkol. S pomocí finančních fondů získaných od maďarských Židů na záchranné operace se měl pokusit zabránit zavlečení co největšího počtu Židů do vyhlazovacích táborů. V té době byl děsivý mechanismus holocaustu realizovaný Wallenbergovým přímým soupeřem Adolfem Eichmannem ve svém posledním záchvěvu. Podle Simona Wiesenthala - legendárního lovce nacistických válečných zločinců - šli v druhé polovině roku 44 maďarští Židé ve vyhlazovacích táborech rovnou na smrt.

Raoul Wallenberg s neslýchanou drzostí a odvahou dokázal vyrvat tisíce a tisíce Židů ze spárů smrti. Díky tomu se stal legendou, a to nejen ve státě Izrael. Právě tam, na předměstí Jeruzaléma, stojí památník obětem holocaustu Jad Vašem. Raoul Wallenberg tam na čestném místě má svůj strom, stejně jako tisíce dalších lidí nežidovského původu, kteří neváhali riskovat své životy za záchranu byť jen jednoho jediného Žida.

Wallenberg zašel dokonce tak daleko, že se setkal přímo s Adolfem Eichmannem. Troufalý Švéd mu nabídl 200.000 dolarů za nákup čtyřiceti domů, které chtěl proměnit v chráněné útulky. Eichmann tehdy údajně mávl nad Wallenbergem rukou jako nad hlupákem...

Od triumfu k tragédii ale nebývá daleko. Po dobytí Budapešti Rudou armádou poslali 17. ledna 1945 Rusové Wallenberga do Debrecínu. V hlavním stanu sovětské okupační zóny se měl setkat s maršálem Malinovským. Od této chvíle už Raoula Wallenberga se stoprocentní jistotou nikdo nikdy nespatřil. Je nade vší pochybnost, že ho Rusové na přímý Stalinův rozkaz zatkli a poslali do Sovětského svazu. Až do konce roku 2000 Moskva tvrdila, že Wallenberg zemřel v roce 1947 v nechvalně známém vězení NKVD Lubjanka na selhání srdeční činnosti.

Díky obrovské kampani, jejímž hlavním tahounem byl Simon Wiesenthal, se ovšem postupně objevila řada poměrně věrohodných svědectví, která dokládala, že Wallenberg mohl být ještě v polovině šedesátých let naživu. Světlo do tajemného případu nevnesla ani desetiletá práce společné švédsko-ruské komise. Na povrch vyplavalo jen to, že švédská vláda neudělala dva a půl roku po Wallenbergově zadržení, tedy v letech, kdy byl ještě prokazatelně naživu, prakticky nic pro jeho propuštění. Raoul Wallenberg, druhý člověk v historii, který dostal čestné občanství Spojených států, by se 4. srpna dožil dvaadevadesáti let.