Za šest hodin se stal slavným, tak začal brát šachy vážně. Dnes se je Jiří Havlíček snaží dostat i do škol
Už jako předškolák se s tátou učil táhnout figurkami po šachovnici. Zkušenosti ze hry, která rozvíjí myšlení, kreativitu a posiluje i fyzickou kondici, Jiří Havlíček celý život doceňuje. Pomohla mu při studiích na ČVUT, založení a vedení firmy. V posledních více než patnácti letech vrací šachovému sportu to, co z něj získal. Věnuje se dětem coby trenér, založil šachovou školu v rodných Českých Budějovicích a pořádá prestižní turnaj špičkových šachistů z celého světa.
Jiří Havlíček nejprve hrál šachy s otcem. Když ho asi v deseti letech začal porážet, vzal ho otec do šachového klubu. „Prostě mě to bavilo, nijak jsem neprotestoval. Zlom přišel v deváté třídě, když v Budějovicích hrál šachista, který byl kdysi světovou dvojkou. Porazil jsem ho, tak jsem byl po šesti hodinách slavný. A pak mě to skutečně chytlo a začal jsem brát šachy vážně,“ vzpomíná.
V roce 2009 založil šachovou školu QCC České Budějovice. „Byl jsem osloven, když skončil tehdejší trenér, který v mládí trénoval i mně, že by se měl někdo starat o děti. Tak jsme zřídili šachovou školu s tím, že byla ekonomicky oddělená od dospělých, protože na děti získáváme dotace,“ vysvětluje.
Čtěte také
Šachy Jiří Havlíček nepovažuje jenom za sport. „Mají daleko víc rozměrů než jenom ten sportovní. U dětí, které začínají, žáků prvních až pátých tříd, to považujeme za součást vzdělání. Ne nadarmo jsou už asi ve třiceti zemích na světě šachy součástí osnov na základních školách,“ říká. On sám se proto coby krajský manažer podílí na projektu Šachy do škol.
„Šachy existují stovky let a má to svůj důvod, proč se jim říká královská hra. Děti se při nich učí a vlastně vůbec netuší, že se něco učí, protože si jakoby hrají. Šachy nejsou jednoduché, každým tahem se vám mění pozice na šachovnici a vy musíte stále sledovat soupeře, odhadnout, co zamýšlí, a zabránit těm jeho cílům. Musíte se hodně soustředit na to, co děláte. Všeobecně se ví, že šachy podporují paměť, analytické schopnosti, ale i rozvíjí fantazii a kreativitu,“ připomíná.
Celý rozhovor se šachistou a zakladatelem šachové školy Jiřím Havlíčkem si poslechněte v cyklu Jihočeši.
Související
-
Tisíce masožravých rostlin pěstuje ve skleníku Markéta Aubrechtová. Jela za nimi i do dalekých hor
Na začátku byla nemoc se striktní dietou a dárek od dědečka, který místo čokolády přinesl masožravou rostlinu. Postupně Markéta Aubrechtová masožravkám úplně propadla.
-
Jihočech zachránil sarkézštinu, teď ho zajímá jihošumavština. Také pomohl oživit granátnickou gardu
Martin Neudörfl z Českého Krumlova se od dětství zajímá o historii, k tomu mu další obzory otevřelo studium jazykovědy. Vrátil do života lidí zanikající jazyk, sarkézštinu.
-
Kdy se člověk stává „Budějčákem“? Když ve městě stráví dvacet let, odpovídá fotograf Milan Binder
Milana Bindera už v dětství okouzlily historické pohlednice Českých Budějovic. Sbíral je s tatínkem. Později k nim začal pořizovat snímky stejného místa v současnosti.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
