Není člověk ten, aby se zavděčil lidem všem – říká známé přísloví a platí v každé lidské činnosti. Například i v našem dopravním zpravodajství. Někteří by si přáli, abychom mluvili o problémech na všech cestách, jiným by stačilo, kdybychom se zaměřili na jejich trasu. A to samozřejmě ani při nejlepší vůli není splnitelné. Proto se věnujeme především problémům na hlavních tazích. Ovšem také tady slýcháme občasné výtky, i když jiného rázu.
„Posluchači nám občas volají, proč říkáme dálnici D8 teplická, když do Teplic vůbec nevede,“ poodhaluje jeden z redaktorů Zelené vlny Bohuslav Beneš. Zároveň vysvětluje, proč D8 říkáme teplická, byť končí pěkných pár kilometrů před tímto městem. „Je to prostě zažitý název, a kdybysme v hlášení Zelené vlny řekli třeba ústecká nebo dokonce drážďanská D8, spousta řidičů by nevěděla o co jde.“ A to nejen v případě zmíněné dálnice D8.
„Je to možná překvapivé, přestože moc dálnic nemáme, ale spousta řidičů stále neví, že hradecká dálnice se označuje jako D11, plzeňská že je D5 a tak dále. Proto používáme ty zažité názvy jako hradecká, plzeňská nebo teplická dálnice. Řidiči se potom rychleji orientují.“
Spojení města s číslem dálnice se většinou rodí hned při stavbě prvních dálničních kilometrů. Vždyť i hradecká D11 končí před Hradcem Králové, stejně jako plzeňská D5, která léta končila před západočeskou metropolí, zatímco teď naopak pokračuje až do Rozvadova.
„Zažitý název je plzeňská dálnice, bylo by hloupé říkat třeba norimberská D5, kam mimo jiné také vede. Stále hledáme název pro kratičkou dálnici D3 u Tábora. Tam asi ještě počkáme, až se dálnice dostaví, mohla by se jmenovat třeba českobudějovická dálnice.“
Možná to tak jednou i dopadne, protože D3 by měla spojovat Prahu s Českými Budějovicemi, ale zatím – snad po zkušenostech z té teplické dálnice – nikdo žádný název nevymýšlí. Co když průtahy kolem výstavby budou ještě delší než u dálnice D8, která se začala stavět už v roce 1984?
Kromě D3, D5, D8 a D11 máme ještě bratislavskou dálnici D2 a hlavně dálnici D1, což je docela oříšek. Vždyť jí snad nikdo neřekne jinak než brněnská, přestože už dávno vede až do Ostravy, i když ne v jednom kuse. Z Prahy vede D1 do Kroměříže, pak zhruba 35 kilometrů chybí a u Lipníku nad Bečvou začíná opět D1 až do Ostravy. Přesto se Praha s Ostravou dá v pohodě projet po silnicích dálničních typu, jenže to všechno není D1.
„Z Vyškova se oddělí D1 směrem na Kroměříž a na Olomouc pokračuje R46, ta se mění u Olomouce na rychlostní silnici R35 a pak je z ní opět D1. Takže, i my jsme v tom zpočátku trochu plavali,“ přiznává s úsměvem Bohuslav Beneš.
A není divu. Zvláště, když v místě křížení, tedy u Lipníku nad Bečvou, mají obě silnice R35 i D1 shodou okolností stejný kilometr 298. Řidič změnu označení dálnice prakticky nepozná. Proto je velmi důležité při hlášení i vysílání problémů na silnicích uvádět nejen číslo silnice, ale i název nejbližšího města.
„Řidičům to zrychluje orientaci, oni přece jenom řídí a nemají čas se úplně věnovat dopravnímu vysílání, takže zazní klíčová slova u Olomouce R35 a je to jasné. Kdybysme řekli R35 a kilometr, tak řidič nejprve přemýšlí, jestli je to R35 u Turnova, nebo jestli je to u Olomouce, protože R35 je takhle rozkouskovaná,“ uzavírá problém Bohuslav Beneš.
Díky Zelené vlně byste vždycky měli přesně vědět, na které části silnice můžete čekat problém.
[