Jak přežít cestování s dětmi?
Tak už je to tady zase - stěhování "národů" na začátku prázdnin vyžaduje hodně velkou trpělivost rodičů i řidičů. Asi mi dáte za pravdu, že být obojím je někdy hodně těžké. Zvláště když se cestou k babičce nebo na dovolenou dostanete do několikakilometrové kolony. Pro rodiny s menšími dětmi je ale auto jako dopravní prostředek ideální, protože se do něj dá naskládat opravdu hodně věcí a dítě může klidně usnout. Ale většinou je vzhůru a neustále se ptá, kdy už konečně budeme u moře? A tak vám nabízíme pár rad, jak dlouhou cestu s dětmi v autě zvládnout k všeobecné spokojenosti.
Rozhodně to není jednoduché, protože až zhruba od třetí třídy by děti měly být schopné vymyslet si zábavu do auta samy. Do té doby je to hlavně na nás.
"My jsme pořídili takový kapsář, ve kterém má pořád svoje hračky. Hodně nám pomáhají také písničky v autě, ale bohužel je musíme poslouchat všichni."
Pro většinu z nás je tisícikilometrová cesta k moři spíše výjimkou a na dlouhé cestování autem nejsme příliš zvyklí. Ale právě kratší cesty by podle psychologa Zdeňka Šolleho měly být dobrou průpravou.
"Čím více budeme jezdit, tím větší máme příležitost objevit další druhy zábavy. Důležité je umět děti zabavit i bez hračky."
Je samozřejmě snadné vzít dětem do auta hračky, knížky, CD-čka, ale to po celou dobu nevydrží. Ostatně pětileté dítě se dokáže na jednu věc soustředit maximálně 15 minut, zatímco třeťák by měl zvládnout alespoň tři čtvrtě hodiny. Ale i to je málo.
"Také je problém, že dítě sedí v uzavřeném prostoru, kde nemá tolik možností. Nejdůležitější je věnovat dítěti pozornost, otočit se k němu tváří v tvář a povídat si s ním," říká ředitelka mateřské školy, doktorka Eva Popelková, která podobně jako psycholog Šolle považuje za důležitou vzájemnou slovní komunikaci mezi rodiči a dětmi, už i proto, že v běžném životě na to mnohdy nemáme čas: "Děti milují slovní kopané, koho si myslím nebo na jaký předmět myslím. Když to s nimi navíc hraje dospělý, vydrží u těchto her opravdu dlouho."
Prostě zábava pro celou rodinu, i když řidič se hlavně musí soustředit na cestu. I o té ale bychom si ale s dětmi mohli povídat. A nesmíme zapomínat na přestávky, během kterých by se děti měly hlavně hodně hýbat.
"Zastavte tam, kde se nebudete muset obávat, že dítě vběhne do silnice, kde může pobíhat a poskakovat. Nejhorší je, když rodič dítě okřikuje, aby nepobíhalo nebo neposkakovalo, protože to je přesně ten způsob, jakým ze sebe mohou nastřádanou energii dostat."
Dodejme, že pití by dítě mělo mít přímo u autosedačky. Co se týče jídla, tak věřte, že lepší než sladkosti je ovoce a zelenina, protože po bonbónu jsou děti vinou cukru neklidnější.
