Kde zjišťujete informace pro cesty do zahraničí?
Uplynulý týden měl víc volných než pracovních dnů, a tak i naše pravidelní anketní otázka směřovala k dovolenkovému cestování. Chtěli jsem vědět, kde zjišťujete informace před cestou do zahraničí. Jednoznačně jako zdroj informací vyhrál internet, dává mu přednost 88 % hlasujících, 6 % si vystačí s turistickými průvodci a zbývajících 6 % respondentů naší ankety spoléhá na média - rozhlas, televizi, noviny a časopisy. Ostatně i Motožurnál, tak jako každé léto, přináší informace o dopravních odlišnostech v cizině. Dneska to zhruba za čtyřicet minut bude o Slovensku, ale Eva Kézrová dostane slovo už teď, proč bychom podle tebe teoretickou přípravu před zahraniční dovolenou neměli podceňovat?
Protože neznalost zákona neomlouvá. Samozřejmě můžeme mít "štěstí" a tamní policista nad námi mávne rukou, ale také to tak dopadnout nemusí. Že si nutnost informací motoristé uvědomují, dokládá i naše anketa.
"Určitě."
"Vždy to chce nějakou přípravu."
"Někdy ano, na internetu."
Znalost základních rozdílů v pravidlech silničního provozu hodně usnadní cestování v cizině, přestože jak potvrzuje Václav Špička z Ústředního autoklubu: "Pravidla silničního provozu prakticky všech evropských států vycházejí ze stejných mezinárodních úmluv a jsou zhruba totožné. Určité odlišnosti jsou a dají se zjistit na některých internetových stránkách."
Například asistenčních společností www.uamk.cz , www.aba.cz , www.globalassistance.cz , některých pojišťoven, či motoristických serverech. Souhrn nejdůležitějších odlišností nabízí o prázdninách každé pondělí a pátek také náš Motožurnál. Je dobré znát právě ty maličkosti. Například, že v Rakousku musí být reflexní vesta v kabině a ne v kufru vozidla. Anebo, že bílá nepřerušovaná čára na silnici znamená na Slovensku zákaz parkování, zatímco v Itálii stejná bílá čára naopak bezplatné stání. A kdo to netuší, tak by měl alespoň vědět, že pokuty jsou ve většině států výrazně vyšší než u nás, klidně i tisíce eur.
"I to se dá zjistit na webových stránkách té dané země, ale podle mě se vyplatí jezdit spíš tak, aby se člověk nemusel o pokuty zajímat." Dříve naši motoristé v cizině často zapomínali na povinné celodenní svícení, už rok ale svítíme i my, takže to by neměl být problém. I když je ve většině evropských zemích povoleno zhruba půl promile alkoholu, pak narozdíl od tamních řidičů, my díky nulové toleranci nemáme vyzkoušeno, kolik můžeme vypít a za jak dlouho poté usednout za volant. "Každopádně by si měli motoristé dát pozor na limity alkoholu v krvi, protože i v zemích, kde je určitý limit povolen - kolem půl promile - tak i v těchto zemích se hledí na přítomnost alkoholu v krvi jako na výrazně přitěžující okolnost při eventuelní nehodě nebo podobné události."
Český řidičský průkaz by měl být uznán bez problémů, zvláště s logem Evropské unie, mezinárodní řidičák občas bývá vyžadován v půjčovnách aut. Motorista dále potřebuje osvědčení o registraci vozidla (nebo-li malý techničák) a zelenou pojišťovací kartu. A pokud autem necestuje jeho majitel, měl by vystavit cizojazyčné potvrzení, že o cestě ví.
"Pan například Novák, datum narození, číslo pasu nebo dokladu je oprávněn používat vozidlo - typ a registrační značku - k tomu uvést datum a místo vystavení a na závěr samozřejmě podpis a nejlépe ověřený."
A pak už jen šťastnou cestu, která podle Václava Špičky z Ústředního autoklubu bývá v podání našich řidičů v cizině docela pohodová.
"Je známo, že čeští motoristé, kteří u nás na pravidla příliš nedbají, tak za hranicemi se chovají poměrně slušně."
