Napříč Sibiří se škodovkou: zastávka v Irkutsku

14. srpen 2007 08:20

Tak jako včera, dnes i zítra a popozítří se v tento čas vydáme na východ, na daleký východ, kam si udělal výlet Petr Jansa z Motožurnálu. Společně se svými parťáky Michalem a Vladimírem utvořili posádku na Scout Experience 2007. To je výprava, při které deset škodovek octávií míří z Moskvy do Vladivostoku. Začala už 4. srpna, a tak auta už mají za sebou přes 6 000 kilometrů. Ještě než Pjotr, Miša i Voloďa dorazili na místo srazu u Bajkalu, strávili noc v Irkutsku.

Dorážíme na terminál č. 1 letiště Šeremetěvo. Sice se nás bezpečnostní kontrola snaží přesvědčit, že jsme na místě brzy, ale nakonec si nechá vysvětlit, že si přečetla čas letu z Prahy do Moskvy a ne do Irkutsku. Ještě než projdeme bosi rámem, ozve se za námi s despektem "Inostránci". Tenhle terminál totiž slouží vnitrostátní přepravě. I proto máme před letem trochu obavy. Tupolev 154 má přece jen už něco za sebou a asi mělo důvod i jeho vyřazení z prezidentské letky. Ale Rusko je Rusko, a tak, i přes zákaz letů do Evropské unie, tamní nekonečnou oblohu brázdí na 60 těchto dědečků.

Sedíme na svých místech a pomalu rolujeme na start. Tradiční chvilka před plným tahem... rozjíždíme se a letíme...

Po více než pěti hodinách jsme v Irkutsku. Pilot letadlo, které se snadno mohlo z civilního stát vojenským bombardérem, posadí na ranvej jak kraslici do vypolstrované krabičky. Tak mistrovské přistání jsem ještě nezažil, a že právě to umí naši piloti velmi dobře. Čeká nás ale malý skok. Ze třídy bussines do třídy russines. Na parkovišti na nás čeká stařičký hyundai s roztrhanými koženkovými sedačkami, málem děravou podlahou a do původně devítimístného auta se nás naskládá jedenáct... Naštěstí byla cesta krátká, i když přejíždění zvýšeného přechodu bez ubrání plynu mohlo až velmi jednoduše udělat z Michalových brýlí poněkud nestandardní kontaktní čočky.

A opět zbyla chvilka na prohlídku města. Jsme v Asii, to je na první pohled jasné. I když zatím ještě ne úplně. Stařičké rozpadající se dřevěné domky, mezi nimiž se sem tam jako perla zaleskne nově natřený domek, mezi tím občas nějaký ten socialistický výtvor. Kamenné centrum a večerní dění se odehrává prakticky jen na původně romantickém nábřeží (ani zpěvák-námořník nechybí).

S padající tmou se kromě nejdůležitějších bulvárů a lesku diskoték snáší do ulic černo černá tma, a tak raději míříme za zdi hotelu. Místní kluci totiž už od puberty mají výraz a svaly jako námořníci válečné flotily a piva v jejich rukou jejich sílu násobí, i když pohled na zdejší krásky stojí za to. Ale koledovat se má na Velikonoce, a ne v srpnu a navíc jako "Inostránci".

Dnes pro Petra Jansu a jeho kolegy začíná poslední etapa, která by měl být dlouhá přes 4 000 kilometrů. Začíná u jezera Bajkal, kde včera proběhlo poslední střídání.

autor: pgj
Spustit audio