Dakarský deník 10 - Tvrdý chlebíček dakarských fotografů
Krém na opalování s maximálním faktorem, šátek na hlavě a spousta vody. To je základní výbava fotografů na Rallye Dakar. I tak mají z písečných dun spálené nosy. Víc už o jejich těžké práci v Dakarském deníku našeho reportéra v konvoji Jana Říhy.
Petře, teď jste dorazil. Máte úplně červený obličej od sluníčka a hned jste sedl k počítači. Jak vypadá na Dakaru váš den?
„Tak já bych potřeboval každý den přidat tak šest až sedm hodin, abych vůbec něco stihnul. Dorazíte do bivaku, nestačíte se ani pomalu umýt, nestačíte se rozkoukat, pošlu pár dotek, dojdu pro jídlo, najíst a razíme ještě večer na další etapu, takže vyjíždíme v noci. Jedeme, dá se říct do tří, nebo do čtyř hodin. Pak někde omdlíme a čekáme, až přijedou auta. A takhle den za dnem prostě celých 14 dní. Takže musím říct, že opravdu těžká divočina.“
Máte spálený nos. To je znak fotografů, kteří jsou na Rallye Dakar. Všichni ho mají spálený. Dá se s tím něco dělat?
„Dělat se s tím nedá asi vůbec nic, protože když tam stojím vlastně celý den na té duně a to sluníčko opravdu, dá se říct, do mě pálí 8 hodin denně. I kdybyste se mazali stopadesátkou, nebo nevím jakým faktorem, tak vám je to houby platné a stejně se spálíte.“
Kolik máte vody, aby vám nedošla?
„Raději vozíme velkou zásobu, protože to horko je tam tak obrovské, že do sebe, nebo na sebe něco nalijete, třeba navlhčím šátek, který mi chrání hlavu, udělám jedna dva tři a je to suché. Takže žár obrovský a bez té vody by tam člověk vůbec nevydržel ani půl hodiny.“
Je to u vás tak, že přijdete na trať, je vedro, najednou přijede auto a jste v transu a vůbec nevnímáte okolí, počasí, ten extrém?
„Tak já jsem v transu od začátku Dakaru. Od startu až do cíle. Až teprve po příletu domů si vůbec uvědomím, co se dělo za tu dobu. Je to taková droga, která mě drží na nohou, nespat a fungovat celou tu dobu v plné pohotovosti.“
Kolik toho naspíte denně v průměru?
„Někdy tři hodiny, někdy dvě, ale když se daří, tak i pět.“
