Dakarský deník 9 - Mechanici naspí hodinu dvě denně
Dělníky Rallye Dakar jsou mechanici. Bez nich by závodníci vůbec nemohli pomýšlet na úspěch. A přitom se o nich skoro vůbec nemluví. A to dřou do noci, někdy nespí vůbec, jindy hodinu, dvě denně. Náš dakarský reportér Jan Říha si při dni volna, kdy se na technice pracuje nejvíc, našel mechanika Tatry Daniela Kozlovského, který prožívá svůj první Dakar.
Kolem nás ruch oprav nejrůznějších vozů Rallye Dakar. My tady teď stojíme u Loprais týmu s mechanikem, který jede Dakar vůbec poprvé a stará se o vůz Aleše Lopraise. Představoval jste si, že to bude takhle těžké?
„Je to trošku hardcore, za pět dní co tu jsem, jsem se jednou vyspal ve stanu a jinak jsem během dne spal po hodině nebo po dvou, takže tady toho člověk skutečně moc nenaspí a musí ještě řídit, dávat pozor na cestu. Nesmí se nic stát a auto musí být hotové.“
Jak vypadá váš pracovní den? Řekněte nám, jak to vypadá.
„Večer děláme vždycky servis na autě, když se vrátí z etapy. Já konkrétně se starám o motor, takže zkontroluju všechny věci, co se týče motoru – spojka, turbo, řemeny a takové základní věci. Po nočním servisu, který trvá až do rána, se zase sbalí věci, uklidí se nářadí a vyráží se dál, na další etapu, kde opět čekáme na auto. Tam je možnost si trochu pospat, ale člověk se také musí najíst, takže to jen taktak stíháme. Záleží, jak dlouhé etapy jsou.“
Jaká je to práce v prachu, v obrovském vedru – bylo tady 47 stupňů. Jak se to dá zvládnout?
„Člověk je z toho trošku unavený, hlavně z toho sluníčka. Takže ani ne tak z toho, že nespí, ale to sluníčko, je opravdu strašné. Dneska tady prší, takže je to takový oddych, každopádně na takové počasí člověk není zvyklý.“
