Pabiška o rychlostech motorek na Dakaru
Rychlost motorek na Rallye Dakar se blíží dvěma stům kilometrů v hodině. Řeč je o strojích těch nejlepších. Náš zkušený dakarský jezdec David Pabiška, který byl před dnešní poslední dakarskou etapou osmnáctý, tak rychlý motocykl nemá. I tak si nemůže svou KTM vynachválit, protože za celou soutěž neměla vážný technický problém. Právě o ní proto začala řeč v rozhovoru našeho dakarského reportéra Jana Říhy s Davidem Pabiškou.
„Ta řečiště, ty kameny a všechno ostatní je velmi náročné pro motorku. I když nemám fabrický záležitosti, mám obyčejnou sérii, tak to mám moc dobře připravené a cítím se na tom velice komfortně a to se odráží ve výsledcích. Samozřejmě maximálka, která mi ještě oproti konkurenci chybí, tam tak není, ale deset kilometrů rozdílu sice dělá na desetikilometrové rovince docela dost, ale myslím, že to ještě dokážu stahovat v technických úsecích.“
Pojďme se zastavit u rychlosti. Jak je to vlastně s rychlostí u motorek?
„Tudle nám to někdo spočítal, že máme průměr 105 km/h. Co se týče otevřených úseků, tam to jede na maximální možnou míru, což je kolem 160 km/h. Tam jsou právě rozdíly mezi fabrickými nebo „lépe připravenými“ stroji. Co se týče rychlosti, kluci dosahují 180 km/h. V některých případech, myslím v roce 2009, Comovi naměřili 205 km/h. Sice jeho motorka byla ještě 690, ale opravdu tam tenkrát byly obrovské rozdíly.“
I přesto, že nemáte žádné veliké starosti na trati, tak určitě byly některé kritické momenty. Ty k Rallye Dakar patří.
„Já vždycky upadnu z nedostatku rychlosti, jak tomu říkáme. Projížděli jsme farmu, chtěl jsem se podívat, jestli se někdo neblíží, protože to bylo hodně natěsno. Tak jsem se otočil a upadl jsem. Já vždycky spadnu na levou stranu, kde je bohužel výfuk, takže už to mám trošku dobité. Ale spadl jsem jenom dvakrát, a co se týče dun, tak tam to člověk nepočítá. Tam se stane, že nevyjedete dunu a svalíte se na bok, ale potom se motorka vezme za řidítka a stáhne se zpátky dolů. Takže tam se s tím takhle operuje. Myslím, že kdyby přišel nějaký pád ve větší rychlosti v řečištích, bylo by to asi horší. Zatím se mi to vyhýbá a doufám, že pořád bude.“
Davide, vy jste ve výsledkové listině opravdu hodně nahoře. Pouštíte si to před poslední etapou do hlavy?
„Já to hle vůbec neřeším. Jedu si pro svůj osobní úspěch, a jestli budu 19., 20. nebo 16., je mi tak trochu jedno. Dělám to opravdu pro sebe, pro moje kluky, kteří mi pomáhají. A kdybych to asi vyhrál, tak mi to v uvozovkách stejně nepomůže. Ale to jsou všechno srdcaři, sponzoři, mechanici. K nim směřuje výsledek."
