Škoda 105 a 120 fenoménem své doby. Z výrobních linek jich sjelo přes dva miliony kusů

Psal se rok 1976 a po 5 letech vývoje v Mladé Boleslavi začala výroba modelu 742. „Nahradil tak starý typ Š 110 a přinesl zákazníkům celou řadu nových prvků a to zejména podstatné zvýšení užitné hodnoty zvětšeným zavazadlovým prostorem, zvětšeným prostorem pro osádku a zejména jsme realizovali celou řadu nových bezpečnostních opatření,“ popisuje tehdejší šéf technického vývoje AZNP Ludvík Eimer.

Milióny modelů

Z výrobních pásů v Mladé Boleslavi, Vrchlabí i Kvasinách sjelo až do roku 1990 přes dva milióny modelů 742, ať už v základním provedení 105 a 120 nebo posléze v provedeních 125, 130, 135 a 136. V roce 1981 spatřilo světlo světa také poslední kupé automobilky s názvem Garde, posléze Rapid. První Škody 105 měly litrový motor o výkonu 46 koní a 120 dvanáctistovku a 52 koní. Poslední modely 136 už měly třináctistovku, která se posléze objevila i ve Favoritu, o výkonu 62 koňských sil. Od počátku se ale samotná výroba potýkala s problematickou kvalitou.

„V zahraničí se ocitla celá řada informací zcela tendenčních, které zkreslovali celý výsledek. Jejich detailním prověřováním jsme zjistili, že se mnohdy jednalo o čistě komerční záležitosti, které měly ovlivnit prodej našich vozů v zahraničí,“ vysvětluje Ludvík Eimer.

Kázeň a kontrola

I proto vzniklo v Boleslavi „Hnutí za nejvyšší kvalitu“, které mělo zvýšit kvalitu výroby i produktivitu práce. Šlo přitom o prosté dodržování pracovní a technologické kázně nebo samokontroly na pracovištích. Ačkoliv se o něm v tehdejším tisku hojně psalo, postupně tahle snaha, jak se říká, vyšuměla. Důvod byl jednoduchý – systém vedení automobilky neumožňoval zavést pořádek ve výrobě a její organizaci. Na to se objevil v Rudém právu posměšný fejeton „Bajka o Velodupce“, který si automobilka zcela správně vztáhla na sebe. Mimochodem, najdete ho v původním znění níže.

A dodnes je model 742 nejregistrovanějším autem u nás.