Carsharing - sdílení aut, šetření peněz
Patříte mezi řidiče, kteří za volant sednou, jen když jedou o víkendu na chatu nebo v létě na dovolenou? Na krátké a výjimečné cestování autem se vám často nevyplatí kupovat si vlastní vůz. Můžete si ho ale půjčit anebo se zapojit do takzvaného carsharingu, kdy se o auto dělíte s dalšími řidiči. V zahraničí jde o naprosto běžnou službu veřejnosti, v Česku slaví už desetileté výročí, využívá ji však jen málokdo. Přitom s ní do budoucna počítá i ministerstvo dopravy.
„Doufám, že jste zkontroloval a napsal počet ujetých kilometrů, abychom potom mohli dopočítat, kolik se najelo, ale auto vypadá čistě, takže jinak všechno v pořádku,“ ukazuje Martin Kryl, jak rychle a jednoduše probíhá předání auta z péče řidiče, který právě dojezdil, do rukou toho, který si za volant teprve sedne. Se sdílenými vozy od letošního léta, na carsharingu si cení hlavně toho, že platí jen to, co projede. A o víc se nemusí starat.
„Kdybych měl vlastní auto, dám do toho příliš mnoho peněz. Já auto využiju třeba jednou za dva měsíce,“ říká. A právě na takové řidiče, jakým je i pan Martin, carsharingové služby cílí – tedy sváteční řidiče s nájezdem do deseti tisíc kilometrů za rok.
„Jsou to většinou lidé po škole ještě bez dětí nebo mladé rodiny. Zejména lidé, kteří pracují ve městě a nepotřebují pravidelně z města odjíždět,“ uvádí Stanislav Kutáček, zakladatel družstva Autonapůl, které před deseti lety jako první v České republice se sdílením aut začalo. Byla u toho parta lidí, kteří své vozy využívali jen občas. A místo toho, aby je zaparkovali do garáže, je dali k dispozici ostatním. To je ostatně základní princip celého carsharingu.
„V jeho profesionální podobě máte k dispozici čipovou kartu, která vám umožňuje přístup do nějaké flotily vozidel rozmístěných po městě. Zároveň máte na svém chytrém mobilu informaci o tom, které auto je vám nejblíže. Smlouvu uzavíráte pouze jednou – při vstupu do systému. Složíte kauci a potom vám chodí vyúčtování měsíčně jako za telefon, kde máte vypsáno, jaká auta jste používal a kolik za ně zaplatíte,“ vysvětluje Stanislav Kutáček.
Nevýhodou samozřejmě je, že auto vám nestojí těsně u domu. A k tomu ho nemusíte mít k dispozici vždy, když nutně potřebujete. Navíc prozatím funguje carsharing jen v pár velkých městech – v Praze, Brně nebo třeba Liberci. Podpořit by ho ale mohl stát. Ministerstvo dopravy totiž podle Tomáše Neřolda s carsharingem do budoucna počítá:
„Carsharing je způsobem dopravy, který jsme začlenili do naší dlouhodobé koncepce dopravní politiky pro příští roky, takže s tím počítáme hlavně v rovině metodické a legislativní.“
Za vzor by si Česko mohlo vzít své západní sousedy, kde carsharing mnohdy propojuje třeba i tarifní systémy hromadné dopravy. A přestože zájem o sdílená auta v Česku roste, stále je využívá jen kolem stovky řidičů. Zatímco například v Německu se uživatelé carsharingu počítají ve statisících.
