21. srpna 1968 byl na silnicích kolaps

21. srpen 2008 13:00

Když do malého Československa vpadlo v noci z 20. na 21. srpna roku 1968 okolo 2300 tanků a tisíce dalších vojenských vozidel, znamenalo to mimo jiné dopravní kolaps. Především tanky ničily nejen silnice, ale také zabíjely. Zjišťovali jsme proto, jak se pohyb desítek tisíců vojáků promítl do tehdejší dopravy.

Oné noci se doprava pochopitelně prakticky zastavila. Téměř okamžitě začali lidé s pověstným matením nepřítele.

"Původně to byla reakce na zprávy, které nakonec byly nepodložené. Údajně měly jezdit po Praze a ostatních městech automobily, které hledají české občany a chtějí je zatýkat," vysvětluje Oldřich Tůma z Ústavu pro soudobé dějiny.

Nešlo ale jen o ničení dopravního značení.

"Mizely názvy ulic, místo nich se objevovaly názvy jako Dubčekova, Svobodova, a podobně. Týkalo se to i silničních ukazatelů, které byly otáčeny, demontovány nebo nahrazovány nápisy - Moskva 1500 km, Varšava 800 km. Bylo v tom vlastně skryto poselství a vyjádření vztahu k intervenci."

Paradoxně, poničené dopravní značení pravděpodobně stálo za nesmyslnou střelbou do lidí, když se ruští vojáci opakovaně dostali na stejné místo v Prostějově. Oproti roku 1945 se o 23 let později jednalo o nenásilný odpor, a tak bychom klasické barikády hledali v oněch srpnových dnech marně.

"Nejvíce obětí a největší střety mezi civilním obyvatelstvem a sovětskými vojáky se odehrály v prostoru kolem Československého rozhlasu a přilehlého okolí. Tam se lidé pokusili vytvořit několik improvizovaných překážek, ale byly to jen převrácené autobusy a nákladní automobily, které měly zabránit pohybu sovětských vozů směrem k rozhlasu. Daly by se ale spočítat téměř na prstech jedné ruky."

Nejhorší situace samozřejmě panovala v prvních dnech.

"Především 21. srpna, ale i v další dnech se interventi chovali naprosto bezohledně a nedodržovali žádné dopravní předpisy. Takže vedle lidí zastřelených, zabitých výbuchem granátu či uhořelých jsou i případy, kdy automobil nebo motocykl byl rozdrcen tankem a jeho řidič zahynul," říká Oldřich Tůma.

Situace se začala normalizovat, jak výstižné, po návratu naší delegace z Moskvy, tedy po 27. srpnu. Vojáci se také začali přesouvat do kasáren. Úmrtí po dopravních nehodách pak začalo přibývat.

"Několik nehod bylo způsobeno tím, že sovětská nákladní a obrněná auta stála v noci bez patřičného osvětlení a osobní vůz do nich narazil."

Okupantům nějaké předpisy o přednosti a podobně prakticky nic neříkali. Docházelo tak k nesmyslným tragédiím.

"To mohu uvést na jedné dobře popsané nehodě, kdy automobilu po nárazu do těžkého sovětského tahače zůstal zaklíněn pod přívěsem. Sovětští vojáci, kteří byli na místě, se snažili zaklíněný vůz vytáhnout, ale přitom dokonce utrhli řidiči ruku. I takovéto ošklivé případy se stávaly."

Odhady říkají, že prakticky třetina obětí od 21. srpna do konce roku 1968 byla následkem dopravní nehody.

autor: pgj
Spustit audio