Až třetina nehod chodců se stává na přechodech. Kdo rozhoduje, kde který bude?
Přecházet silnici je pro chodce docela riziková záležitost. Jak zjistila naše datová redakce, průměrně je každý den sraženo deset lidí a to dokonce i na přechodech, kde dochází k více než třetině nehod. A to přesto, že existuje stále více možností, jak přechody zabezpečit. I když, jak jsme zjistili, jsou ulice, se kterými si ani odborníci nevědí rady.
Jednou z nich je i pražská ulice Jana Želivského. Jde o čtyřproudou, velmi frekventovanou silnici, rozdělenou tramvajovou tratí. Zastávka, před kterou je kritický přechod pro chodce, je jen pár desítek metrů za velkou křižovatkou Ohrada a v posledních letech se tady stalo už 20 nehod s pěti těžce zraněnými. Aut je hodně a stejně tak lidí, co dobíhají tramvaj, ostatně i teď se to jednomu povedlo. A odborníci nevědí, co s tím. Jejich diskuse v rámci Dopravní snídaně, jak přechod vylepšit, skončila bezradným konstatováním: „Tady opravdu zatím nevidíme rozumné řešení. Je to složité.“
Teoreticky není nic jednoduššího než namalovat na silnici přechod, případně k němu přidat semafory. Jenže v praxi tomu předcházejí hodiny vyhodnocování dat a výpočtů, jak potvrzuje David Nováček ze silničního správního úřadu pražského magistrátu. „Projektant musí zhodnotit pohyby všech účastníků provozu – pěších, vozidel a tramvají. Potom z dat pouliční sítě umožní doplnění bezbariérových úprav, vedení kabelů atd.,“ říká Nováček.
Provoz v okolí přechodu
Ale především, než se k přechodu přidají semafory či jiné zpomalovací prvky, musí být jasné, jak to ovlivní okolní provoz. A právě to je podle vedoucího odboru dopravy Prahy 1 Ludvíka Czitala důvod, proč jsou třeba na Národní třídě přechody bez světel.
„V podstatě se došlo k tomu, že by to mělo tak fatální dopad na kapacitu komunikace, že by to ohrozilo a možná i znemožnilo provoz tramvajových linek,“ upozorňuje Ludvík Czital.
Většina nehod chodců se ale stává mimo přechody, častokrát na frekventovaných silnicích prvních tříd. Ty sice spravuje stát, ale o přechodech na nich rozhoduje město. A podle generálního ředitele Ředitelství silnic a dálnic Jana Kroupy je také platí.
„Obdobně jako osvětlení to financuje obec. Ředitelství silnic a dálnic, podobně jako policie, dává stanovisko správnímu orgánu o tom případném záměru. To znamená, jestli si myslí, že je v pořádku nebo k němu má nějaké výhrady.“ Při přecházení silnic tak platí jediné – dobře se rozhlédnout, a když nic nejede, můžeme jít.
