Červená nebo bílá. Co která znamená na značkách pro cyklisty?
Na ulicích se objevuje stále více značek pro cyklisty. Některé jsou jasné na první pohled, u jiných váhají i sami cyklisté, co vlastně znamenají. A přitom jsou to značky, jejichž význam by měli znát i řidiči. Tak si pojďme cyklistické dopravní značky připomenout.
Už před 17 lety se u nás začaly objevovat první žluté směrové tabulky s označením jednotlivých cyklotras, kterými je naše země dnes doslova protkána. Existují i speciální mapy a jak potvrzuje cyklistický odborník Pavel Polák, pro delší jízdu na kole jsou nezbytností. „O povrchu se nehovoří, ochrana žádná, prostě trasové tabulky malé nebo velké. Cyklista si vezme mapu a ví, kam přijede třeba po stezce A24.“
Dříve tyto trasy vedly především po silnicích nižších tříd, teď jsou stále častěji jejich součástí speciální cyklostezky a cyklopruhy. Z legislativního hlediska jde podle Josefa Pokorného z Ministerstva dopravy prakticky o totéž. „Pouze stezka je samostatná, to znamená, že není součástí běžné pozemní komunikace. Vede terénem, kde není silnice a je tam pouze cyklistická stezka,“ říká Josef Pokorný.
Chce to opatrnost
Častokrát ale bývá spojená i se stezkou pro chodce, takže jak vědí sami cyklisté, není jednoduché se tam pohybovat. „Je nás tam hodně, takže to chce jezdit ohleduplně a trochu přemýšlet. Mělo b to být oddělené, protože takto se musí člověk hodně vyhýbat.“
Dostat do městských ulic minimálně metrový cyklistický pruh není vždycky jednoduché a tak červeně vyšrafované pásy, do kterých auta nesmí vjet, začaly postupně nahrazovat takzvané cyklopiktokoridory, které na vozovce vyznačuje bílou barvou namalovaný cyklista a dvě šipky.
„Je vhodný tam, pokud máme nějakou smysluplnou cyklotrasu, ale v určitém koridoru není možné vybudovat žádné cyklistické opatření, tak tento koridor vede cyklistu z jednoho místa do druhého,“ vysvětluje národní cyklistický koordinátor Jaroslav Martínek, ale zároveň upozorňuje, že cyklopiktokoridor na rozdíl od vyhrazeného pruhu, jezdce na kole nechrání.
„Zatím v tuto chvíli absolutně neošetřuje práva a povinnosti jak řidičů, tak cyklistů. Opravdu jenom upozorňuje na to, že ten výskyt je.“ Snazší pohyb v křižovatce cyklistům naopak umožňuje takzvané představné stání, což je obdélník na vrcholu křižovatky, většinou červeně vybarvený s logem kola, kam auta nesmějí. „Tento prostor ochrání cyklistu a řidiči dá na vědomí, že má dát pozor na cyklisty,“ říká Jaroslav Martínek.
Velkou revolucí bylo před pár lety zavedení dodatkové tabulky v jednosměrkách, která umožňuje cyklistům jízdu v protisměru. Podle Pokorného šlo především o to, upozornit řidiče, že právě touto ulicí jezdí cyklisté obousměrně. „Bude se doplňovat svislé značení s vodorovným tak, aby na první pohled bylo patrné, že můžeme v protisměru očekávat cyklistu.“ Ne všichni cyklisté ale respektují daná pravidla, například zapomínají, že na chodníku mají kolo vést a tak se stále častěji vidíme značky, které cyklistům vjezd zakazují.