Jak soudruzi z NDR neudělali chybu
Kdyby nebylo Velké říjnové revoluce, nebylo by Trabanta. To je neoddiskutovatelné. Asi těžko by totiž vznikla Německá demokratická republika, a navíc by revoluce nedostala ke svému 40. výročí dárek v podobě prvních prototypů lidového vozítka. První "družice z pryskyřice" vyjela z továrny ve východoněmeckém Cvikově přesně před 50 lety, 7. listopadu 1957.
První sériové "pětistovky" ovšem vyjely až o rok později v červenci. O čtyři roky později přišel typ 600, který se lišil hlavně větším objemem dvoutaktního motoru. V roce 1964 představili cvikovští inženýři vůz, který s drobnými změnami vyjížděl z bran továrny dalších 27 let - Trabant 601. Ani montáž čtyřtaktních motorů na konci 80. let Trabant nezachránila a jeho výroba skončila 30. dubna 1991. Mimochodem, přesně ve chvíli, kdy na vlnách tehdejšího Československa dozněla Zákruta, předchůdce dnešního Motožurnálu - ve 14 hodin.
Trabant se stal fenoménem i na českých silnicích, ale jeho zvuk zazněl u nás poprvé v roce 1965, tedy až 8 let po prvních prototypech. Byly v podstatě dvě cesty, jak Trabiho získat.
"Buď jste složil v Mototechně zálohu, dostal jste se do pořadníku a potom už jste musel mít dlouhou trpělivost než na vás přijde řada," přibližuje jednatel pražského Trabant Klubu Zdeněk Svátek.
Skládala se záloha 20 000 korun, přičemž limuzína stála 25 a kombi 27 000 Kč. Průměrný hrubý plat byl tehdy 1 493 Kč hrubého (zdroj: www.mesec.cz). Nyní je to 21 687 Kč. Při srovnání tehdejšího a současného průměrného hrubého platu bychom za Trabanta dnes zaplatili okolo 360 000 Kč. Čekalo se pak 4 až 5 let. V té době, ale platilo dvojnásob, že jsou si všichni rovni. Ale někteří rovnější.
"Někdy měla určitá ministerstva zvláštní příděly, díky kterým mohly, samozřejmě se souhlasem vedení, prodat svým pracovníkům Trabanta dřív."
Soudruzi z NDR přivezli do zemí východního bloku nejen jednoduché a spolehlivé auto, ale i nové standardy.
"Trabant byl první vozidlo, které bylo standardně vybaveno bezdušovými pneumatikami, dále měly elektrický ostřikovač a také cyklovač stěračů, " říká předseda Trabant Klubu Praha Milan Fresar a vysvětluje volbu bakelitu: "V poválečné době byl nedostatek hlubokotažných plechů a naopak byl přebytek bavlny. Proto se dovážela bavlna, která se míchala s pryskyřicí a pod tlakem a za vysoké teploty se z ní lisovaly karosářské díly."
Mnozí se "volkswagenu východu" posmívali a nazývali ho například "pryskyřníkem pádivým", ale díky jednoduchosti svého majitele do cíle cesty vždy dopravil.
"Trabant měl jen dva válce. Když vám po cestě jeden selhal, nebyl problém dojet například z Mělníka do Prahy na jeden válec. Auto sice cukalo, ale jelo a teprve doma jsem to opravil."
Další přednost objevil při cestě na chatu Milan Fresar.
"Silnice byla rozkopaná a jezdilo se okolo po trávě. Protože byla naše chatička až poslední a nebyla tam tedy projetá tráva, nevšimnul jsem si potůčku a zapadnul jsem do něj předkem. Šel jsem proto poprosit pracovníky u silnice, jestli by mě pomocí nějakého jejich stroje nevytáhli. K mému překvapení se zvedli dva chlapi a prostě Trabanta odnesli. A potom mi řekli, že až zase zapadnu, ani nemusím vystupovat z auta, že prý jen stačí na ně zakřičet z okénka."
HISTORIE LEGENDY:
Měsíc poté, co Sovětský svaz vypustil v říjnu 1957 první družici, vydala se na své cesty i jiná technická legenda. Na rozdíl od vesmírného tělesa jí ale byla souzena "jen" kariéra na pozemských silnicích, se Sputnikem ale pojil nový automobil aspoň název. Německý výraz Trabant, stejně jako ruské slovo sputnik, totiž označuje družici. První "družice z pryskyřice" vyjela z továrny ve východoněmeckém Cvikově před 50 lety, v den 40. výročí říjnové revoluce, 7. listopadu 1957.
Ještě tři čtvrtě roku ale trvalo, než se podařilo rozběhnout běžnou výrobu Trabantu P 50, později přejmenovaného na typ 500. První sériové vozy, jejichž karosérii tvořila z směs odpadní bavlny a pryskyřice, sjely z výrobního pásu až v červenci 1958. Automobil, který měl motorizovat Německou demokratickou republiku, ale nevznikl ve vzduchoprázdnu. Ve Cvikově, který leží pouhých 40 kilometrů od českých hranic, se už před druhou světovou válkou vyráběly luxusní automobily Horch a Audi.
Poválečný průmysl v lidovědemokratické zemi, navíc dosud zápasící s následky války, ale spíš než limuzíny potřeboval jednoduchý a laciný vůz. Začátkem 50. let proto východoněmecké vedení rozhodlo o vývoji malého automobilu, u něhož by plechové díly karoserie nahradily výlisky z náhradního materiálu. Prvním dílem, pro který byl duroplast použit, byla v roce 1952 kapota vozu IFA F 8. Duroplast se ale nehodil pro složitější tvary a tak vznikl typ P 70, předchůdce trabantu, kterého v letech 1955 až 1959 vzniklo 36.000 kusů - část skončila i v Československu.
Od roku 1958 se pak vyráběla "pětistovka", jejíž usměvavou přední část poznali motoristé i za hranice NDR, o čtyři roky později a po téměř 130.000 kusech přišel typ 600, který se lišil hlavně větším objemem dvoutaktního motoru. V roce 1964 představili cvikovští inženýři vůz, který s drobnými změnami vyjížděl z bran továrny dalších 27 let - Trabant 601. Automobil, na který čekali východní Němci často dlouhá léta, se stal nejznámějším modelem, vyrobili jich přes 2,8 milionu kusů. Objevily se sice návrhy na nové modely, jeden z nich měl vznikat i ve spolupráci NDR a Československa, z plánů ale nakonec sešlo.
"Šestsetjednička" se nakonec vyráběla bez větších změn až do konce 80. let. V roce 1988 se pokusili beznadějně zastaralé vozidlo vylepšit instalací čtyřtaktního motoru, původem z Volkswagenu Polo. Po pádu berlínské zdi ale ani modernizace Trabant nezachránila - východní Němci se jich hromadně zbavovali a místo vylepšeného "bakeliťáku" si kupovali dlouho nedostupná západní auta. Čtyřtaktních trabantů do konce výroby 30. dubna 1991 vzniklo 38.865, jen o něco více než procento z téměř 3,1 milionu aut, jež celkem opustily výrobní linky.
Zajímavý osud měla jedna z posledních dodávek trabantů do Polska. V roce 1990 už o ně nebyl zájem a auta zamířila do Turecka, kde čtyři roky čekala na vyřízení dovozního povolení. To ale nepřišlo a 444 trabantů zamířilo zpátky do Německa, kde byly v roce 1995 prodány jako unikátní série "444" po 19.444 markách (360.000 Kč) za kus. V té době totiž už pomalu propukala "trabantománie": dříve posmívané vozítko, přezdívané i "splašené trsátko", se pomalu stávalo předmětem sběratelského zájmu.
