Jaké zkušenosti s parkováním má Jitka Schneiderová a Pavel Nový?
Neumí lidé kolem vás parkovat? Vyfoťte to a vyhrajte zájezd na formuli 1 do Monaka. Na webu našeho projektu Parkuj jako člověk se sešlo už několik stovek fotografií a další fotky můžete posílat až do konce příštího týdne. Bude se hlasovat a autory deseti nejúspěšnějších fotek čeká začátkem října praktická parkovací soutěž o zmíněný zájezd do Monaka. Některé z disciplín si už vyzkoušeli naši patroni, herci Jitka Schneiderová a Pavel Nový. Jaké jsou vůbec jejich zkušenosti s parkováním?
„Mě je to celkem jedno, když je to podél ulice, tak deset čísel dopředu a dozadu, člověk se tam s autem dostane,“ je přesvědčen Pavel Nový a stejně tak Jitka Schneiderová nevidí v parkování žádný problém, i když připouští, že se to člověk musí nejdříve naučit. „Já myslím, že je začátek vždycky špatný, těžký, než člověk získá grif,“ říká Jitka, která grif určitě má. A bravurně zvládá i parkování do podélné řady mezi auta, ale potřebuje tam už nějaké auto mít.
„Špatně se mi parkuje, když za mnou není auto, protože to celé odhaduju podle auta za sebou. Mám takový grif, že najíždím do půlky auta za mnou jedním rohem auta a potom to už jenom srovnám. Jenom na dvakrát,“ popisuje Jitka.
Muži umí parkovat lépe
Když jsme hledali patrony pro náš projekt Parkuj jako člověk, tak bylo jasné, že to musí být slavné osobnosti, ale především, že musí jít o muže a ženu, protože jejich přístup k parkování auta je všeobecně jiný. Přesto se Pavel Nový trochu bránil myšlence, že reprezentuje skupinu řidičů, o které se tvrdí, že umí lépe parkovat. „To nevím, jestli lépe parkovat, ale je jasné, že chlapi jsou mocní v jedné činnosti a tu obvykle dělají soustředěně a dobře. Ženská je tvor, který zvládne tisíc věcí najednou, ale jenom některé dobře. Nebudu typovat, uvidíme,“ směje se Pavel.
Což bylo prozíravé, protože Jitka Schneiderová byla opravdu zdatnou soupeřkou – v parkování na přesnost, se zavávanýma očima i na podpatcích neměla stejně jako Pavel problém, takže jejich „soupeření“ skončilo nerozhodně. Přesto bylo patrné, že stejně jako mnohé ženy přistupuje k parkování jinak. Víc nad tím přemýšlí. „Ale ano, ženské s tím asi mají větší starosti. Může se stát, že je ulice úzká a někde stojí náklaďák, nemůžete se vytočit a když třeba máte dlouhé auto, je to hrozné.“
Parkování ovšem nemusí být jen problém, ale i radost. Nezlomný optimista, i v zimě chodící v kraťasech, nostalgicky vzpomíná na favorita, se kterým s oblibou parkoval takzvaně na ručku. „Rovnou jsem tam přistál skluzem v protisměru. Jel jsem po pravé straně a po levé byla díra na zaparkování, tak jsem zatáhl ručku, poslal jsem to tam bokem a bylo to. Vyhrál jsem takhle dvakrát bednu šampaňského,“ vypráví Pavel Nový.
Naproti tomu Jitka Schneiderová, praktická žena, věří, že parkovací asistenti budou povinnou součástí všech aut. „Je to fantastický – pro ženské vynikající vynález.“
„A nemáte někdy pocit, že to pípá příliš brzy, že je tam ještě spoustu místa, ale že už vám to hlásí pozor, stop, červená?“
„Tohle vůbec neřeším, jsem ráda, že to pípá.“
