Když koupíte ojeté auto, může být starší, než si myslíte. A podle technického průkazu to nezjistíte
Při koupi ojetého auta se nám snadno může stát, že koupíme auto starší, než si myslíme. Právě jeho stáří je jedna z věcí, kterou bychom si měli ověřit. Stejně jako skutečný stav ujetých kilometrů, a ne jen údaj na tachometru, pravost dokladů a tak dále. Ale zpět ke stáří auta, to totiž může být i o několik let starší než si myslíme.
Základní radou při koupi ojetého auta je vzít si s sebou někoho, kdo se v autech vyzná. „Zajisté, to je nutnost. Vzali jsme někoho až po špatných zkušenostech do druhého kola.“ Odborník nám nejen prohlédne technický stav, zda auto nebylo bouráno, případně, jak bylo auto opraveno, ale je schopen nám také zjistit jeho skutečné stáří. Z dokladů to totiž u dovážených, a to i nových aut, nezjistíme.
„Dneska v technickém průkazu bývá uvedeno datum první registrace v zahraničí a datum první registrace v České republice,“ konstatuje Martin Pajer ze společnosti Cebia. Skutečné datum výroby ale v technickém průkazu nenajdeme. Výjimkou jsou u nás vyráběná auta, kde najdeme razítko expedice z továrny. U nových dovážených aut tam pak je údaj jejich dovozu do České republiky. Ale to už z případné kopie velkého technického průkazu nezjistíme. A nepomůže nám, ani když dokážeme rozklíčovat VIN kód, kde je zakódován takzvaný modelový rok.
„To je marketingové označení. A je to i díky americkému trhu – většina vozidel, která se prodávají od března toho roku, tak většinou už mají modelový rok toho roku následujícího,“ vysvětluje Martin Pajer. Kupované auto tak může být o rok starší. Ale vyhlédnuté auto může být ještě starší. „Jsou to značky, které se vyrábějí v asijských zemích, v Japonsku. Taková vozidla do Evropy putují přes Amsterdam, přes obrovské překladiště. A u takových značek bývá běžnou praxí, že auta tam třeba rok nebo dva stojí a samozřejmě v případě, že si takové vozidlo kupujete jako ojetinu, která se podle technického průkazu tváří, že byla poprvé zregistrována před třemi lety, tak se může ve skutečnosti stát, že vozidlo není tříleté, ale třeba pěti nebo šestileté,“ upozorňuje Martin Pajer.
Skutečné stáří auta můžeme při troše detektivní práce zjistit i sami. „Například na každém skle je homologační značka a bývá dobré si ověřit, že datum, které je v homologační značce zakódované, je na všech sklech stejné. Toto datum nejlépe ukazuje na skutečný rok výroby vozu. Praxe je taková, že bývá plus minus jeden rok od skutečného roku výroby.“
Dále se datum ukrývá například na bezpečnostních pásech nebo na řadě plastových dílů. „Na každé druhé součástce, na plastovém díle bývá takové razítko a i tam bývá datum výroby. Doporučujeme si vždycky všechna ta data porovnat a z toho se dá velmi jednoduše zjistit skutečný rok výroby,“ dodává Martin Pajer. Zjistit si skutečné stáří auta se vyplatí, protože logicky, čím je auto starší, tím nižší by měla být jeho cena.
