Logistik Lékařů bez hranic v Libérii: Dnešní rozsah pomoci měl přijít už před pěti měsíci

Měsíc už pomáhá v Libérii – v zemi, kterou naplno zasáhla epidemie eboly. Petr Macek působí v rámci organizace Lékaři bez hranic jako logistik. Je to tedy právě on, kdo první zjišťuje, jestli se potvrdí zpráva o nákaze. Staví výjezdové skupiny, má na starosti školení místních zaměstnanců a zařizuje i převoz nemocných nebo bezpečné pohřby mrtvých. Právě rituální omývání zesnulých totiž významně rozšířilo virus krvácivé horečky mezi tamní populaci.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Dobrovolník v ochranném oděvu vyšetřuje podezření na nákazu eboly

Dobrovolník v ochranném oděvu vyšetřuje podezření na nákazu eboly | Zdroj: Reuters

Můžete popsat, jak vypadá Váš obvyklý den v Libérii, v místě, kde působí tým Lékařů bez hranic? Čemu hlavně se věnujete?

Tady na severu u hranic s Libérií, kde působím, mají Lékaři bez hranic na starost především ebola centrum s pacienty. Dále výjezdy k pacientům, výjezdy k úmrtí. Provádím osvětu v této oblasti a psychologickou podporu postiženým rodinám. A poslední hlavní linie našich intervencí je školení personálu venkovských zdravotních center.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Macek, logistik organizace Lékaři bez hranic, popisuje práci svého týmu v Libérii, kde bojuje proti ebole

Naslouchají místní vašim radám, nebo jsou spíš nedůvěřiví?

Ono záleží, jak je populace informována. Samozřejmě trošku to ovlivňuje vzdělání. Občas se setkáváme s takovými názory, že nemoc je zavlečena do oblasti bělochy. Naštěstí to se stává jen výjimečně. Dva členové mého týmu, kteří pracovali dříve také při jedné z organizací, byli svědky toho, kdy je vesničané přímo napadli kvůli tomu, že tam nebyla provedená dostatečná osvěta.

Tomu my se snažíme předejít právě tím, že máme pracovníky, kteří se pohybují v oblasti a provádějí osvětu v populaci, aby lidé rozuměli tomu, co tady děláme. A stejně tak před jakýmkoli zásahem si vyžádám od vedení vesnice nebo města povolení k tomu, abychom zásah mohli provést. Vysvětlíme jim, o co jde, a potom i ta populace sleduje, co vlastně na tom místě děláme, aby se informovanost rozšiřovala.

Nakolik spolehlivá jsou bezpečnostní opatření, která dodržujete? Ochranný oděv a tak dále…

Ochranný oděv je dostatečně bezpečný, problémy nejsou. Tam jde spíš o to, jak je pohodlný, jaký komfort vám dává. A tam jsou rozhodně prostory na zlepšování, vzhledem k tomu, v jakých teplotách pracujeme a jak je ten oblek uzavřený, tak je v něm opravdu velké horko. My jsme dali pod oblek elektronický teploměr a dostali jsme se až téměř na teplotu 50 stupňů, takže je co zlepšovat.

Kromě oděvů jsou samozřejmě další pravidla, která musíme dodržovat. Jedno z nich je například tzv. „no touch policy“, tedy politika nedotýkání se, kdy i v rámci týmu si udržujete odstup. Neexistuje nějaké poklepání na rameno, blízká diskuse tváří v tvář. Člověk si udržuje odstup, aby v případě, že dojde k nakažení někoho z týmu, nedošlo k rozšíření.

Zdravotníci s pacientem nakaženým ebolou v liberijské Monrovii | Foto: Reuters

Světová zdravotnická organizace včera konstatovala, že tempo, jakým se šíří nákaza, se zpomalilo. Působí tedy opatření, která mají epidemii přinejmenším utlumit?

V současné době – mohu tedy mluvit pouze za Libérii – ze všech míst, kde lékaři působí, přicházejí docela pozitivní zprávy. Je tam rozdíl mezi venkovskými oblastmi, kde se to zlepšuje mnohem rychleji, a Monrovií. Ale i v Monrovii podle posledních zpráv, které máme, případů ubývá. Takže i tam se plánuje redukce izolačních center a podobně.

Jak se to bude dál vyvíjet? Záleží na tom, že se třeba plánuje znovuotevření trhů ve vesnicích a městech, které byly po dlouhou dobu uzavřeny. Ve chvíli, kdy se otevřou, se zase bude kumulovat větší počet lidí na jednom místě. Rovněž se plánuje otevření škol. A poslední hlavní faktor je to, jak bude probíhat pohyb lidí přes hranici. Zejména v té oblasti mezi Sierra Leone, Guineou a Libérií, kdy jsou všechny státy v epidemické zóně, hrozí, že jeden stát se sice může epidemie zbavit, ale přinese se z toho druhého, protože na obou stranách hranice žijí stejné rodiny, které mezi sebou mají kontakt.

Asi nebudete chtít komentovat politické aspekty této krize – ale je podle vás odpověď nejbohatších států a institucí na situaci v západní Africe odpovídající? Nebo spíš váhavá a mezinárodní operace by měla být ambicióznější, pokud jde o finanční nebo personální zajištění?

Kdyby došlo k rozsahu péče, který je poskytován v dnešní době, ať už finanční nebo v počtu pracovníků, už před pěti měsíci, asi bychom se nedostali tam, kde jsme dnes. Problém je v tom, že ve chvíli, kdy se řeší, dneska je taková situace, co bude odezva, tak za tři, čtyři, pět týdnů je situace úplně jiná. V tomto směru si myslím, že pomoc ze zahraničí byla mnohem pomalejší, než měla původně být, aby se předešlo tomu, k čemu došlo.

Vladimír Kroc, Kateřina Prachařová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme