Brazilští studenti chtějí okupační stávkou desítek škol získat více peněz do školství
Místo olympijských her raději vzdělání, požadují po politicích brazilští studenti. Žádají více peněz z rozpočtu na učební materiál, opravy zanedbaných budov i lepší výuku. V rukou přitom mají zbraň těžkého kalibru - své vlastní vzdělávací ústavy, a to doslova. Obsazených škol, gymnázií i univerzitních kampusů už jsou víc než dvě stovky na různých místech země. Jen v Riu de Janeiru studenti ovládli na sedm desítek škol, které jsou ve správě regionální vlády.
Studentka Jamila Adrianová viní ze špatného stavu školství politiky, kteří podle ní raději investují třeba do silnic, které je na rozdíl od vzdělání hned zviditelní.
„Druhého března začala stávka učitelů, takže se postupně přestalo učit. Rozhodli jsme se obsadit školu. Máme tu dobrovolníky, pomáhají nám lidé, nosí nám jídlo, materiál. Inspirovali jsme se u ostatních škol, to ano, ale rozhodujeme se sami, co všechno tu budeme podnikat,“ říká jeden z vůdců povstání, student Vitor Soares.
Je to už mazák z posledního, třetího ročníku, takže ostatní trochu diriguje. Budou mít schůzi, takže je třeba udělat pořádek. Měli tu také koncerty a diskusi. Teď se zase i učí. Jsou to dobrovolné hodiny, příprava na státní maturitu.
Desítky škol v Brazílii obsadili studenti, okupační hnutí sílí na různých místech země. Natáčel o tom jihoamerický zpravodaj ČRo David Koubek
Profesorka Cirlene Moreira Vasconselosová přinesla i vlastnoručně vyrobené chemické indikátory, lahvičky, zkumavky. Je vidět, že se těch pár přítomných studentů zajímá. Takové pomůcky většinou z normálního vyučování neznají.
„Ředitel nám vždycky říkal, že musíme šetřit. Neměl jinou možnost, nezbyly by peníze na příští měsíc. Žáci si museli někdy kopírovat testy sami, nebyl papír, často jsme to psali na tabule. A nejen že není klimatizace, občas nešla ani voda. Myslím, že jsme na hranici, dál už to takhle nejde,“ uvádí profesorka.
Studentky Laura a Bruna ukazují budovu školy. Přední část je zapsaná jako kulturní památka, je z roku 1871, ale vypadá to, jako by z roku ‚raz dva‘ byla spíš nová přístavba, která je dál vzadu.
Do takhle špatně udržované školy by asi v Česku své děti pustil málokdo. Vydrolená podlaha, louže, zatéká sem, loupe se omítka. A jen s pár větráky ve třídách se tu v tropickém podnebí prý nedá skoro učit.
Teď to tady má už několik týdnů pod kontrolou mládež. V kuchyni si vaří, uklízejí, vymalovali záchody. A obsadili sborovnu. Tam spí, v noci to tu totiž hlídají.
Někteří rodiče s jejich okupací souhlasí, jiní ne, říká jedna ze slečen, která je tady na zapřenou.
Studenti teď mohou vlézt i tam, kam dřív nemohli, nikdo jiný ve škole není. Objevili doposud zapovězenou knihovnu, i úplně běžné pomůcky, které nikdy neviděli, ale na které peníze kdysi byly.
Sama profesorka Cirlene stávkuje za lepší podmínky ve školství. Není to první stávka. Ale první studentská okupace.
Říká, že by tuhle studentskou revoltu podporovat asi neměla, ale prý si nemůže pomoci. Ze začátku však měla obrovský strach, jak to dopadne.
„Přece jen jsou to pro mě děti, i když jim je osmnáct, dvacet. Ale když jsem to tu viděla, jak si vaří, jak mají v kuchyni čisto, na hodinu mají připravené fixy na tabuli. Mají tu všude cedule s nápisy, jak se chovat. Oni dobře vědí, co dělají,“ vysvětluje.
„Jsme ve válce proti odboru školství. Říkáme tomu válka, protože oni jen slibují. Navrhli sice výboru studentů plán jednání, ale teď odstoupil šéf odboru, takže začínáme zase od nuly. Ale nevzdáme se, dál budeme bojovat za své právo, tedy za vzdělání,“ dodává Vitor.
Podle svých slov by taky raději normální hodiny a normální školní rok. Rád by dokončil gymnázium a pokračoval na vysokou školu.
Jednání s místní vládou ani s novým náměstkem guvernéra, který vede odbor vzdělání, ale zatím nikam nevedou.
Zatím řekli, že se přesunou prázdniny ze srpna. V průběhu olympijských her by tak měli chodit do školy. Ovšem těmto studentům to nevadí, raději by pořádnou školu než sportovní megaakci.
