Matky z Candelárie hledají v Kolumbii oběti občanské války, za 17 let našly jedinou

Kolumbie se přiblížila konci půl století trvajícího konfliktu mezi povstalci a vládou. Mírová dohoda, kterou podepsali zástupci vlády a skupiny FARC, ale nevyřeší všechno a hned. Kromě 7000 zbylých bojovníků této gerily žijí v Kolumbii stovky tisíc lidí, kterým zabili příslušníci FARC či jiných ozbrojených skupin v této válce blízké. Jako ženy sdružené v neziskové organizaci Matky z Candelárie, které však nechtějí pomstu, ale naopak se učí odpouštět.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Teresa Gaviriová, prezidentka kolumbijské organizace Matky z Candelárie

Teresa Gaviriová, prezidentka kolumbijské organizace Matky z Candelárie | Foto: David Koubek | Zdroj: Český rozhlas

Jsou to rodinné osudy, ze kterých mrazí. Povstalci házeli příbuzné krokodýlům, zapalovali je v pneumatikách. Dvě dcery donutili k prostituci. Jedné matce zabili syna a dva unesli. Jiné sebrali 18měsíční dítě a nikdy ho nevrátili.

Podobných svědectví už zazněly v kanceláři Matek z Candelárie v centru kolumbijského Medellínu stovky. Na jejích stěnách visí fotografie hledaných lidí.

„Je potřeba se vrátit k tomu, co za bezpráví se jim stala. Příbuzný, kterého jim zabili, kterého nechali zmizet. Jak je vypudili z vlastních domů, jak museli opustit své blízké. Jak přišli do Medellínu a bydleli v papírových krabicích v parku. Takhle oběti přicházely,“ vypráví Ana de Dios Zapatová Carmonová, jedna z členek organizace.

Ana přišla o dva bratry

Jednou takhle přišla do kanceláře Matek z Candelárie i ona. Ztratila totiž dva bratry. O José Luise přišla už v roce 1975, po pěti dnech našli jeho tělo. Druhý bratr Humberto de Jesús zmizel beze stopy. Masový hrob, kde měl být pohřben, byl prázdný.

Po obětech dnes pátrá na 800 členek Matek z Candelárie. Prezidentka organizace Teresa Gaviriová ztratila kdysi syna. Bylo mu 15.

„Už předtím mi zabili několik členů rodiny. A já si říkala: Nemůžu to jen tak nechat. Nesmířím se s tím a budu ho hledat. Prohledám nebe, vody i zem. Nejdřív jsem ho hledala se sestrou a synovcem, pak sama. Díky Bohu jsem pak začala dávat dohromady skupinu matek a hledala s nimi. Dodnes hledají ony a dodnes hledám i já,“ říká odhodlaně Teresa Gaviriová.

Nechtějí pomstu

Je to ale těžké hledání. Jen obětí skupiny FARC bylo na čtvrt milionu. Matky z Candelárie mají seznam 2000 pohřešovaných. Naděje, že by někdo byl živý, je malá, ale žije. Za 17 let a tři měsíce organizace našla jedinou osobu.

Ozbrojenci ze skupiny FARC v kolumbijských horách (snímek z 16. srpna 2016) | Foto: Reuters

„Přišla k nám jedna žena s tím, že jí zabili pět členů rodiny. Nezbyl nikdo. Nakonec zjistili, že její matka přežila. Shledání bylo těžké, ale nakonec to byla obrovská radost. Myslím, že dnes žijí v Kanadě a mají se dobře. Tady jim stále šlo o život,“vysvětluje prezidentka organizace Teresa Gaviriová.

Přestože stále hledá oběti ozbrojenců, nejde jí o pomstu. Mírový proces a začlenění bojovníků geril do společnosti považuje za jediné řešení a také smíření. Organizace, kterou Teresa vede, dnes pořádá návštěvy žen ve věznicích.

„Mé kolegyně začaly umírat na rakovinu prsu, dělohy, nádory na mozku. Říkala jsem si, že nás zabíjí nenávist a zloba. Obrátily jsme stránku. Napadlo mě, že nebude nic lepšího, než když žena, která ztratila třeba tři syny, odpustí ve vězení s největší ostrahou třem ozbrojencům. I když to nebyli oni, kdo je zabili,“ říká Teresa.

Víra v usmíření

I Ana Carmonová věří v usmíření. Mír považuje za národní úspěch. Nedovede si představit, že by se kolumbijská vnitřní válka dala ukončit nějak jinak. Věří, že v referendu rozhodnou lidé podobně a nebudou poslouchat například slova exprezidenta Álvara Uribeho, který dohodu odmítá kvůli amnestii pro ozbrojence.

„Změní se. Znám je. Znám bývalé členy polovojenských oddílů i geril. Zjistíte, že to jsou dnes často lepší lidé než ostatní. Třeba jeden povstalec, který nám pomáhá hledat své bývalé kolegy a s nimi informace o zmizelých, o jejich hrobech,“ vypráví Ana Carmonová.

Je až nepochopitelné, jak se Teresa Gaviriová, matka zmizelého dítěte, směje nad fotkami společného zábavného odpoledne žen s podobným osudem a vězňů, kteří by mohli být vrahy jejich dětí.

Na první poslech je neuvěřitelné i Teresino přání: „Můj sen je moci říci jednou nad nějakým masovým hrobem: Díky Bohu, našla jsem svou rodinu.“ Mírová dohoda je pro všechno tohle jen začátek.

David Koubek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme