Nelehký život opičích mužů v Číně

Žebráci, tuláci nebo pouliční umělci – tak Číňané označují takzvané opičí muže. Ti totiž už po staletí jezdí po celé zemi a vystupováním se cvičenými zvířaty se snaží vydělat si na živobytí. Často však čelí útlaku ze strany úřadů i policistů. A právě po stopách opičích mužů se teď vydáme.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Makak

Makak | Foto: licence Creative Commons Attribution-ShareAlike 2.5, Redcoat

„Můžeme se setkat v Jüan-jang. Znáte to tam? Kdy dorazíte? Ještě si zavoláme, až přijedete,“ říká do telefonu 50letý Jang Lin-kuej, muž, jehož tvář alespoň jednou spatřili obyvatelé různých koutů Číny. Jde totiž o pouličního umělce, který se se cvičenými opicemi toulá po celé zemi.

„Dělám to kvůli penězům, i když nejen kvůli nim. Mám svou práci rád. Navíc jde i o rodinnou tradici. S opicemi vystupoval už můj děda a několik generací mých předků,“ vysvětluje Jang Lin-kuej s tím, že první jeho předci s povoláním opičího muže začali někdy před 500 lety. „Jenže na druhou stranu se cítím starý, takže kdybych našel výnosnější práci, nechal bych toho,“ svěřuje se krátce po prvním setkání. Ostatně, cizince-bělocha a člověka vedoucího na provazu tři makaky nebylo možné v malém zaprášeném městě centrální provincie Che-nan přehlédnout.

Přehrát

00:00 / 00:00

Nelehký život opičích mužů v Číně

Při vyprávění se Jang Lin-kuej ani na chvíli nezastaví. Čas jsou přece peníze, což v jeho případě platí víc než dvojnásob. Navíc oči málokdy přejících policistů jsou všudypřítomné. „Před několika lety jsem narazil na policisty, kteří zneužili svého postavení a velmi špatně s námi zacházeli. V žádném případě nešlo o jednání v souladu se zákonem,“ popisuje časté jednání policistů. „Dnes je situace trochu lepší, i když záleží, jak kde. Často chtějí peníze a buď dáte, nebo ne. Najdou se však i tací, kteří opice bijí jen pro zábavu. Někdy je utlučou k smrti prostě jen tak.“

Během rozhovoru se proplétáme mezi auty a lidmi. Všichni zvědavě pokukují a některé děti si chtěji opice pohladit. Ty však zřejmě nemají náladu. Je pošmourno, lehce poprchává. Jang Lin-kuej dobře ví, že mu utíkají peníze.

„Opičí muži bývají chudí. Nemají ani na jízdenky, proto často cestovali nákladními vlaky, na které tajně naskakovali za jízdy. Dnes jsou v těžší situaci. Železničáři jsou obezřetnější a cestování se stává nebezpečnějším. Znám případy, kdy někteří z přátel uklouzli a zahynuli pod koly, jiní jsou dodnes mrzáky,“ dokládá Jang Lin-kuej nelehký život potulných umělců, kterých je v současné době v Číně něco okolo dvou tisíc. Většina z nich pracuje během letních měsíců na farmách. Tato práce však jejich rodiny neuživí, proto se vydávají na mnohatýdenní výpravy s opicemi, které cvičí od narození.

Krátce po rozhovoru se Jang Lin-kuej se svými opicemi zastavuje před nákupním centrem a připravuje se na vystoupení. Lidí je tu relativně dost a další rychle přicházejí. Vystoupení začíná jednoduchými cviky a povely. Smích a pozornost okolostojících ovšem vyvolá až poté, co svým zvířecím společníkům nabídne hořící cigaretu.

Následuje hlavní bod programu – útok makaků s holemi a noži. Vše je samozřejmě dokonale secvičené, pán i jeho čtyřnozí miláčci spolu tráví každý den. Navíc opice po vystoupení dostávají jídlo jako první. Pokud si tedy vydělají dost peněz na to, aby bylo za co ho koupit. Dnes zatím vybrali 50 jüanů, tedy asi 150 korun. Pokud to takhle půjde dál, bude se moci vrátit domů dříve. Přesto je v jeho hlase znát smutek. „Můj syn nechce pracovat jako opičí muž. Sice jsem ho všechno učil už odmalička, ale je dospělý a potřebuje vydělávat víc peněz. Jeho žena mu hrozí rozvodem, proto se rozhodl odejít na východ a hledat práci na stavbě,“ nastiňuje na závěr rodinnou situaci.

Robert Mikoláš Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme