Oceán zařval a udeřil, vzpomíná srílanský rybář na ničivou cunami z roku 2004

Cunami před 10 lety smetla na Srí Lance nejen tisíce domů, ale také rybářské lodě. Obyvatelům pobřežních oblastí závislých na rybolovu tak obří vlna vzala kromě střechy nad hlavou i možnost obživy. Zahraniční pomoc se proto při obnově ostrovní země ležící v Indickém oceánu zaměřila i na výrobu nových rybářských lodí. Přispěla i Česká republika.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Bandula Gumare se svou bárkou

Bandula Gumare se svou bárkou | Foto: Robert Mikoláš

Pan Gumare vyráží na moře. Stejně jako každý jiný den. Středně velká bárka se nejprve pere s velkými vlnami, ale po chvíli už lehce pluje po hladině.

„Podobné to bylo i před 10 lety. Tehdy jsem lovil brzy ráno, po deváté jsem byl zpátky. Vytáhl jsem loď na břeh a říkal si, že si půjdu zaplavat. Obloha byla modrá, slunce pálilo, prostě ideální počasí. Šel jsem se tedy ještě najíst,“ vzpomíná na okamžiky před katastrofou jednapadesátiletý Bandula Gumare.

Pak se ale stalo něco, co nečekal a ani nikdy předtím nezažil.

Přehrát

00:00 / 00:00

Před 10 lety postihla cunami na Srí Lance hlavně rybáře. S jedním z nich na přírodní katastrofu vzpomínal Robert Mikoláš

„Uslyšel jsem hrozný, těžko popsatelný zvuk. Oceán prostě začal řvát a pak udeřil. Voda se řítila na nás, lidi křičeli a snažili se před ní utéct. Chytil jsem matku a táhnul jí z domu, který se rychle ocitl pod vodou. Ještě jsem se snažil zachránit mého tříletého syna, už jsem ho však nikdy nespatřil,“ dodává a zahledí se na moře, které pro něho i jeho rodinu vždy znamenalo život, v tu chvíli ale přineslo jen smrt.

Musel se postarat o ostatní, bez pomoci druhých by se ale na vlastní nohy jen těžko postavil. Dům byl pryč, loď i veškeré rybářské náčiní také. O penězích nemluvě.

Pomáhali i Češi

„Díky jedné z nevládních organizací, která platila výrobu nových lodí, jsem už po několika týdnech mohl zase vyplout a začít chytat ryby. Pomoc ze zahraničí byla dokonce tak velká, že plavidel bylo najednou až moc, což nakonec vedlo k tomu, že byl i menší úlovek. Ale samozřejmě jsme mezinárodním organizacím za všechno moc vděční,“ říká pan Gumare.

Měsíčně si přijde v přepočtu na tři a půl tisíce korun, což mu k obživě stačí.

Do pomoci rybářům se zapojila i česká ADRA, která nechala vyrobit sto lodí a některé i symbolicky pojmenovala. První dostala název DMS Asie, na počest rozsáhlého dárcovství prostřednictvím SMS zpráv.

Jedno z posledních plavidel pak pokřtila jménem českého génia Járy Cimrmana. A i když průměrný věk lodí je v místních podmínkách zhruba sedm let, některé slouží dodnes. Stejně jako panu Gumarovi.

„Moře se už nebojím. Koukněte, je pro nás vším. Život si prostě bez něj neumím představit,“ říká.

Robert Mikoláš, msk Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme