Už žádná další Fukušima, znělo v Hirošimě. Strach z reaktorů přetrvává
Obyvatelé japonské Fukušimy volají po zabezpečení nukleárních reaktorů v jaderné elektrárně, kterou před čtyřmi lety zničila vlna tsunami. Se svým požadavkem symbolicky vystoupili v Hirošimě. Tamní obyvatelé si nyní připomínají 70. výročí svržení atomové bomby, která zabila až 160 tisíc lidí. Stejný počet obyvatel také musel být před čtyřmi lety z oblasti havárie Fukušimy evakuován.
Před atomovým dómem v Hirošimě postává skupinka asi dvaceti lidí, všichni jsou z Fukušimy.
„Jsme tady proto, abychom apelovali na naši vládu a odpovědné úřady. Kvůli havárii v elektrárně Fukušima Daiči jsem musel opustit dům, ve kterém jsem žil celý život, a už se tam nikdy nevrátím,“ svěřuje se 67letý Jasimata Fujiwara, který se musel přestěhovat k příbuzným do města Fukušima.
Obyvatelé Fukušimy postižení jadernou havárií z roku 2011 protestují proti nebezpečným nukleárním reaktorům. Reportáž Roberta Mikoláše
„Situace pořád není dobrá. Radiace v evakuační zóně je vysoká, vůbec to tam není bezpečné,“ dodává.
Své obavy tito lidé vyjadřují v době, kdy dochází k obnově provozu některých atomových elektráren kompletně odstavených po fukušimské tragédii. Z pěti desítek reaktorů jich může být brzy spuštěno až 25, žádosti už byly podány.
Japonci žádají garanci bezpečnosti
První blok, konkrétně na ostrově Kjúšú, pak podle posledních zpráv může začít fungovat už 10. srpna a japonský průmysl na to netrpělivě čeká. Většina Japonců je však proti, požadují proto jasnou garanci, že nehrozí žádné nebezpečí. A nejhlasitěji jsou slyšet lidé z Fukušimy.
I proto teď pan Fujiwara drží v ruce ceduli s nápisem 'Už žádná další Fukušima' v japonštině i angličtině. A podobnými transparenty mávají i další lidé z této prefektury, kterou kvůli nejhorší jaderné havárii od Černobylu zná celý svět.
„Nukleární reaktory ve Fukušimě stále nejsou pod kontrolou. A dokud tomu tak nebude, není možné, aby Tokio pořádalo Letní olympijské hry v roce 2020,“ je přesvědčená 70letá paní Mutō.
Spolu s ní před Památníkem míru, někdejším prefekturálním palácem, respektive jeho troskami, stojí i její dcera a vnučka, která se do své původní školy také nemůže vrátit. Naštěstí od tisíců dětí, které zahynuly před 70 lety v Hirošimě a Nagasaki, je ale naživu a může si dál plnit své dětské sny.
