Vztahy mezi Izraelem a Hizballáhem vyostřuje zatýkání údajných špiónů
Libanonský vojenský prokurátor požaduje trest smrti pro místního muže, který za peníze předával informace izraelské špionáži. Tato zpráva přišla dopoledne z Bejrútu a jen podtrhla napjaté vztahy mezi Izraelem a libanonským hnutím Hizballáh.
Libanon ohlásil v poslední době desítky zatčených. Hizballáh to používá jako argument ve svůj prospěch a opodstatnění toho, že je stále "na stráži proti sionistickému nepříteli".
Nemusí však nutně jít o zmanipulované procesy. Na zatýkání se totiž podílela nejen tajná služba Hizballáhu, ale hlavně vládní ozbrojené složky.
Je jasné, že Izrael má velký zájem vědět, co se uvnitř Libanonu a samotného Hizballáhu děje a snaží se dostat do centra dění i prostřednictvím špionáže. Důkazů bylo veřejnosti předloženo poměrně dost.
V izraelském tisku se v souvislosti s těmito případy občas spekuluje dokonce o možnosti budoucího konfliktu mezi šíitskou gerilou a židovským státem.
Poslední, měsíc trvající válka proběhla před třemi lety. Namísto aby Hizballáh zničila, jak tehdy Izrael sliboval, hnutí podle řady náznaků naopak ještě posílilo.
Nová politika Hizballáhu
V červnu proběhly v Libanonu parlamentní volby, které skončily patem. Většinu získal tábor označovaný jako prozápadní, v rámci stability je ovšem součástí vlády i hnutí Hizballáh. Ze 128 poslanců má v současné době jedenáct křesel a dva členy v kabinetu.
Hnutí je na Západě vnímané jako islamistické, podobně vypadá i jeho domácí politika. Šíitská organizace má ve svém čele duchovního a řada dalších vlivných duchovních určuje její politiku.
Hizballáh byl založen 80. letech a tehdy dokonce jeho členové sepsali manifest ve snaze přetvořit Libanon v náboženský islámský stát, ačkoliv zhruba třetinu obyvatel tvoří vlivní křesťané.
V posledních letech se ale tato politika hodně posunula. Včera současný šéf hnutí šajch Hasan Nasralláh oznámil nový manifest a v něm už se o islamizaci nemluví. Hovoří naopak o Libanonu pro všechny a o setření rozdílů mezi jednotlivými náboženskými komunitami.
Hizballáh tedy dál zůstává islámským hnutím, které má silné vazby na Írán, ale ve stejné chvíli se snaží z politických důvodů zaměřit i na domácí libanonskou scénu a působit smířlivě.
Právo na odpor
Mezinárodní společenství si ale všímá především skutečnosti, že Hizballáh jako jediná organizace v Libanonu nesložil po občanské válce v 80. letech zbraně. Tamní veřejnost to vnímá velice rozporuplně.
Jsou lidé, kteří poukazují, že armáda a bezpečnostní aparát vlády jsou velmi slabé, takže pokud má někdo ubránit Libanon před útoky zvnějšku, je to právě Hizballáh.
Názor, že by měl zbraně dál mít, je zahrnut ve vládním prohlášení sepsaném minulý týden. Ačkoliv prozápadní křídlo bylo proti, nakonec se vláda přihlásila k tomu, že Libanon má právo na hnutí odporu, což je odkaz právě na Hizballáh.
Na druhé straně je tu i silný tábor, který říká, že ozbrojený Hizballáh přivolává na Libanon takové věci, jako byla válka s Izraelem. Podle tohoto názoru hnutí zemi před válkou neochránilo, ale naopak ji aktivně na vlastní pěst vyvolalo a zavleklo do ní celý Libanon.
Západ začíná rozlišovat politické a vojenské křídlo
Mezinárodní společenství si s přístupem k Hizballáhu jako členovi vlády neví rady. Třeba Spojené státy mají hnutí na seznamu mezinárodních teroristických organizací.
Místní komentátoři si ale před pár dny všimli zajímavé věci, že když se americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová naposledy zmínila o Hizballáhu, mluvila o jeho politickém křídle. To může být zajímavý posun, protože toto rozlišování se v americké rétorice nikdy neobjevilo.
Také britský ministr zahraničí David Milliband naposledy jasně řekl, že s politickým křídlem je možné jednat. Právě oddělení vojenské a politické části skupiny může být cesta, jak se dostat ze situace, kdy na jedné straně jsou jasné tendence Hizballáh izolovat, protože podrývá západní zájmy, na druhé straně je součástí vlády.
