Syřané na trzích už dávno nenakupují po kilech. Na benzín musí čekat hodiny
Za jeden americký dolar padesát syrských liber. Takový byl kurz před válkou v roce 2011. Za pět let se syrská měna propadla desetinásobně. Lidé navíc stojí hodinové fronty na pohonné hmoty a na tradičních trzích s ovocem a zeleninou, která je nedílná součást jídelníčku Syřanů, si lidé místo několika kilogramů dnes kupují jen několik kusů.
Nad damašským tržištěm Al-Hal se jako každý jiný den rozléhají výkřiky obchodníků nabízejících stoprocentně to nečerstvější, a hlavně nejlevnější zboží.
Kopce zelených datlí, které téměř neubývají, bedny s obřími bramborami i velké tácy s okurkami a cuketou.
Zboží je relativně dostatek, Sýrie vždy byla potravinářskou velmocí a některé druhy zeleniny se tu sklízí i třikrát do roka. Problémem jsou však ceny, lidé totiž mají stále hlouběji do kapsy.
Desetinásobné ceny, hodinové fronty na benzin i nedostatek ovoce a zeleniny – i takové jsou následky války v Sýrii.
„Ceny se neustále mění. Rostou. Vloni jsem za kilo zelených lusků zaplatil padesát, před měsícem už 300 liber. Ale chodím radši sem, protože jinde je vše ještě dražší,“ vysvětluje postarší muž, zatímco jeho žena držící dvě igelitky se zeleninou přikyvuje a pak jen bezmocně zvedne oči v sloup.
O kousek dál zase asi čtyřicetiletý muž prohlíží rajčata. Pomalu je přebírá, otáčí a nakonec jich přeci jen několik vybere.
„Dříve jsme kupovali dvě, tři kila rajčat, dnes ale máme peníze tak na dvě či tři rajská jablíčka A stejné je to i s okurkami. Prostě si děláme jen malý salát, ale jsme na něj zvyklí a na jídelníčku by nám chyběl,“ říká.
Tržby tak pochopitelně klesají i samotným obchodníkům, kteří navíc platí mnohem vyšší ceny i za nedostatkové pohonné hmoty. A ještě si na ně u pumpy počkají vždy nejméně tři hodiny.
Jak v této souvislosti podotýkají, v Sýrii dnes žije už jen střední třída a pak ti nejchudší. Nejbohatší lidé prý totiž před válkou odešli do okolních zemí. A prudký pokles prodeje hlásí i řezníci a prodejci oblíbeného drůbežího i skopového masa.
„V roce 2011 stál kilogram toho nejlepšího kuřecího masa sto syrských liber, teď je to tisíc. Takže pokles je obrovský. Pro srovnání, před válkou jsme denně ve všech našich obchodech prodávali dvě tuny kuřat denně, dnes pouhé dvě stovky,“ povzdechne si majitel sítě obchodů s masem.
Přesto zavřít si nikdo z nich dovolit nemůže.
