Roste zájem dětí o rychlobruslení, pochvaluje si trenér Sáblíkové Novák

Martina Sáblíková s trenérem Petrem NovákemFoto: Tomáš Kohout

Úspěšní sportovci přináší rodným městům velkou slávu. Žďár nad Sázavou, ležící v malebné krajině Českomoravské vrchoviny uprostřed Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy, vychoval například kapitána hokejových mistrů světa z roku 2010 Tomáše Rolinka nebo dvojnásobnou olympijskou vítězku Martinu Sáblíkovou. A město na svou rodačku nezapomíná.

„Připraví se Kristýnka Kudláčková a Katka Macháčková, na start,“ říká jeden z pořadatelů Poháru Martiny Sáblíkové stojící u dráhy. 

„Jeeeď, jeeeď, makej!“ povzbuzuje obě rychlobruslařky publikum. 

Zkrátka, vidina toho, že někdo z dětí může napodobit slavnou Martinu, hnala všechny vpřed. Nejen tyto dvě závodnice momentálně kroužící po oválu. Přišel i hokejista Matyáš v doprovodu tatínka. Proč si vybrali právě rychlobruslení? 

„Fandíme mu. Je to individuální sport, takže je to o tom, jaký ten člověk je,“ míní Matyášův tatínek. 

„Co jste slyšeli za rady po první jízdě?“ ptám se zvědavě. 

„No že má ještě hodně co zlepšovat,“ smějí se oba. 

„Ty prý hraješ hokej, proč chceš zkusit rychlobruslení?“ zajímá mě. 

„Protože aspoň budu v hokeji rychlejší,“ vysvětluje mi jednoduchou logikou Matyáš, ale na otázku, jestli by chtěl dělat oba sporty dohromady, pokrčí rameny. Zato odpověď na dotaz, co mu říká jméno Martina Sáblíková, je jednoznačná – a blesková. 

Martina SáblíkováFoto:  Reuters

„Česká nejrychlejší závodnice v rychlobruslení!“ 

Z toho by jistě sama Martina měla velkou radost. Jenže nezní to přeci jen trošičku divně, když je jí čtyřiadvacet let a už se bojuje o její pohár? 

„Je to takový zvláštní pocit, když to člověk slyší, ale na druhou stranu, když to dětem a lidem obecně udělá radost, proč to neudělat?“ svěřila se dvojnásobná olympijská vítězka, která se, až skončí zimní sezóna, pokusí ještě atakovat brány her v Londýně. Samozřejmě na kole. 

Ale zpátky na zamrzlý žďárský ovál v sousedství zimního stadionu. Na něm udělala své první krůčky spojené s rychlobruslením. I v době jejich začátků mráz zalézal za nehty. A nejen za ně. 

„Je to těžké v té zimě bruslit. Jde tam o to, že když je trénink, člověk vyrazí na led, objede pár kol, vleze dovnitř, ohřeje se – a pak musí znovu ven.“ 

První krůčky na přírodním ledě 

Co proto zůstalo ve vzpomínkách na rodné město? 

„Ve Žďáře jsem začínala, vzpomínky na to mám určitě dobré – ať už na kolečkové brusle nebo na moje první bruslení na ledě, když zamrzlo.“ 

Stál u toho také Milan Sáblík, otec Martiny. Ví, jak těžké začátky byly. 

Martina SáblíkováFoto:  Reuters

„Bruslili jsme většinou na přírodním ledu. Byl tam takový paradox, že hned jak zamrzlo, děcka naskákala na led a dokonce před nimi ještě jela taková vlna, nesměla se zastavit a skákali zase zpátky na břeh, aby to pod nimi neruplo.“ 

A tehdejší očekávání na startu později velmi úspěšné kariéry? Čím dokázal trenér Petr Novák rodiče přesvědčit? 

„My jsme si s Petrem sedli, bylo to shodou okolností tady u toho zimního stadionu. On povídal spoustu věcí, které mi nic neříkaly – poprvé jsem mu samozřejmě nevěřil. Ale potom to bylo v pohodě.“ 

Jenže Martina k rychlobruslení přešla od halového kolektivního sportu. Věc přinejmenším zvláštní. 

„Marťa hrála basket, byl to najednou přechod do úplně jiného odvětví. Nevěděl jsem, co od toho mám očekávat, ale Petr byl přesvědčený, že s její fyzičkou a vůlí by to mohlo dopadnout.“ 

Zájem dětí o rychlobruslení roste 

A skutečně to dopadlo. Martině se klaní prakticky celý svět. Ve Žďáru navíc kráčí ti nejmenší v jejich stopách. K radosti Petra Nováka. 

„Blýská se na lepší časy, čím dál víc míst mě kontaktuje v České republice o rychlobruslařskou dráhu. Věřím, že v Soči 2012 budeme už moct říkat, že v České republice je rychlobruslařské dráha.“ 

Snad se jí české rychlobruslení skutečně dočká. Už jen kvůli nadšencům, kteří si žďárský ovál nedávno vyzkoušeli. 

„Strašně mě to těší, bylo tady hodně lidí a hodně dětí si zabruslilo,“ pochvaluje si Martina Sáblíková.