'Lágr mi byl univerzitou'. Autor Zdivočelé země Jiří Stránský oslavil 85. narozeniny
V pátek oslavil Jiří Stránský, autor knihy a seriálu Zdivočelá země, osmdesáté páté narozeniny. Dal by se charakterizovat třeba slovy: spisovatel, dramatik, překladatel, skaut a politický vězeň. Právě to, co Jiří Stránský zažil v době komunistického režimu, se mu - mimo jiné - stalo inspirací.
Až do roku 1989 se Jiří Stránský mohl živit jenom manuální prací - byl totiž zakázaným autorem. Socialistickému režimu byl nepohodlný už jen svým původem. Po svém otci Karlu Stránském má totiž šlechtické předky. Po matce je pak vnukem meziválečného československého předsedy vlády Jana Malypetra.
Jiří Stránský studoval gymnázium, z politických důvodů ale musel krátce před maturitou ze školy odejít. V roce 1953 byl poprvé zatčen a obviněn z velezrady. Skončil za to na osm let ve vězení - už před lety ve vysílání Českého rozhlasu mluvil o tom, že pracovní tábory i jáchymovské uranové doly, které prošel, mu byly v podstatě univerzitou.
„V té době byla v kriminálech a lágrech vlastně duchovní elita národa. To byli lidi, kteří tím, že mě odrazovali od psaní, tak mě vlastně k tomu psaní přilákali. Díky nim jsem si včas uvědomil, že ten kriminál není provizorium, že je to část mého života,“ řekl Stránský.
K jeho nejznámějším dílům patří kniha Zdivočelá země a její pokračování s názvem Aukce. Stránský se podílel také na scénáři k seriálové verzi Zdivočelé země, kterou natočila Česká televize.
Kniha i seriál vyprávějí o tom, co s bývalým německým pohraničím a lidmi v něm udělalo jednačtyřicet let komunistického totality. Jiří Stránský využil mimo jiné i vlastní zážitky z vězení.
Po amnestii v roce 1960 až do pádu režimu se Jiří Stránský živil třeba jako kopáč, pumpař, technik a externě spolupracoval s filmovým studiem Barrandov.
V roce 1974 byl znovu odsouzen - tentokrát za údajné rozkrádání - na tři a půl roku. Stránský v roce 2002 mluvil v Českém rozhlase o socialismu. Lidé podle něj mají minulý režim zakořeněný, protože v něm vyrůstali a žili.
„Ti lidé ne že se neumějí, oni se nechtějí adaptovat, protože se jim pořad stýská. Překvapující je, že i po 13 letech od 17. listopadu 1989, tito lidé nebyli už schopni si jakýmkoliv způsobem si přiznat, že by měli nějak něco se sebou dělat. Třeba aby aspoň pochopili, co to skutečně je svoboda slova,“ řekl před 14 lety Stránský.
Dodal, že se takovým lidem nelíbí právě někdejší političtí vězni.
„Jim vadí řada věcí. Jim dodnes vadíme my, které zavřeli. Zvláště ti, kteří se k tomu občas vyslovují,“ dodal Stránský.
Po roce 1989 se začal Stránský věnovat psaní profesionálně, byl také prezidentem Českého centra Mezinárodního PEN klubu. To je sdružení lidí, kteří - obrazně řečeno - vládnou perem a ctí zásady svobody vyjadřování a svobodného života.
Jiří Stránský je také příbuzným zakladatele českého skautingu Antonína Benjamina Svojsíka. Za dlouholetou práci pro skautské hnutí a dodržování slibu dostat nejvyšší skautské ocenění, Řád stříbrného vlka. Letos také Stránský získal cenu Arnošta Lustiga. Ta se uděluje lidem, kteří se zasloužili o rozvoj společnosti, projevili odvahu, lidskost a cit pro spravedlnost.
