Dakarský deník, díl šestý
Rallye Dakar v Jižní Americe má za sebou už víc než pětinu trati, tedy přes 2 tisíce kilometrů. Její konvoj se zastavil poblíž městečka Fiambala, tedy v písečném „království“ pod vrcholky And. Pokud si myslíte, že se tím závod přesunul z horkého jihoamerického léta do vlídnějšího prostředí, jste na omylu. Ve svém Dakarském deníku vás o tom přesvědčí náš reportér v konvoji
Ve Fiambale ztracené v poušti žije hodně kolumbijských přistěhovalců. Ale nemají tady lehký život. Pod kopci z písku, které dělají paradoxně předhůří Andám, tyčícím se do neuvěřitelné výšky téměř sedmi tisíc metrů, totiž skoro pořád fouká silný vítr. A přitom je tu horko, atakující ve stínu teplotu 40 stupňů. Takže se doslova pekelně potíte a drobný létající písek se vám lepí po celém těle. Zkušení dakarští účastníci sebou mají lyžařské brýle, díky kterým vás písek při poryvech větru alespoň neoslepuje. Pokud byste si chtěli zvěčnit zdejší písečné kopce, počítejte s fotkami s nažloutlým oparem, který vytváří právě poletující písek. Jak se s těmito podmínkami vyrovnávají posádky přímo na trati, přibližuje navigátor Miroslava Zapletala Tomáš Ouředníček.
„Vedro je samozřejmě velmi nepříjemná věc, protože auto samozřejmě nemá žádnou klimatizaci a my se musíme spoléhat jenom na ten vzduch, který k nám jde z venku. Pokud je ten vzduch zaprášený, tak k nám jde i ten prach. Je to hledání kompromisu, co je snesitelnější. Jestli hodně prachu nebo se úplně uzavřít a v ten okamžik je ta teplota neúnosná.“
Ale bude hůř. Zítra konvoj rallye přejede Andy průsmykem Svatého Františka. K překonání pětitisícové výšky jim v tu chvíli bude chybět pouhých 250 metrů. A pak už všechny závodníky prověří nejsušší místo na světě - chilská poušť Atacama s obrovskými písečnými dunami.
