Před pěti lety chodila většina postižených dětí do speciálních tříd. Dnes je poměr opačný

„Nejsem zastáncem názoru, že by děti, které jsou určitým způsobem handicapovány, měly být umisťovány do tříd s nehandicapovanými žáky, protože je to neštěstí pro oba," pronesl minulý týden prezident Zeman. Dodal, že postiženým doporučuje praktické - dříve zvláštní - školy. Zda jsou žáci smíšených tříd nešťastní, v datech nenajdeme. Ostatní parametry inkluzivního školství ale zmapovat můžeme.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Školní třída

Školní třída | Foto: stock exchange

Přesný počet dětí v praktických školách neznáme. Nezná ho ani ministerstvo školství. Nejbližší číslo, které je k dispozici, je počet žáků s lehkým mentálním postižením, kteří tvoří na praktických školách většinu: podle nejčerstvějších dat je to 12 107 dětí.

Tohle číslo nejspíš není daleko od skutečného stavu. Ministerstvo sice tvrdí, že děti s diagnózou lehkého mentálního postižení můžou navštěvovat i běžnou základní školu, podle jeho vlastních statistik se tak ale děje spíš výjimečně: Jen asi desetinu mentálně postižených - v absolutních číslech něco přes tisíc dětí - se podaří zapojit do tříd se zdravými žáky. Na praktické školy tak zbývá kolem 11 tisíc mentálně postižených žáčků.

Do běžných tříd chodí i autisti

Problém při interpretaci prezidentova výroku spočívá mimo jiné v tom, že nevíme, jaké postižení měl na mysli. Kromě lehkého mentálního postižení jsou totiž ve hře další diagnózy - od těch nejlehčích, jako je dyslexie nebo dyspraxie (chronická neobratnost), po těžký autismus.

U každé diagnózy se část dětí povede „rozpustit" v běžných třídách a část zůstává ve specializovaných třídách pro podobně postižené. Podíl dětí integrovaných do běžných tříd se u různých diagnóz diametrálně liší: zatímco u dětí s poruchou učení, poruchou chování nebo tělesným postižením se se zdravými dětmi učí kolem 90 procent školáků, u mentálních a kombinovaných postižení je to pouhých 10 procent. Autisty se daří do běžných tříd zapojit asi v 40 procentech případů. V následujícím grafu se můžete podívat, kolik dětí v Česku trpí danou poruchou a jakou část z nich se daří integrovat.

Zdroj: Statistická ročenka Ministerstva školství ČR

Takto postižených dětí je totiž výrazně víc než těch 12 tisíc, které trpí lehkou mentální poruchou. Podle čísel ministerstva zdravotnictví loni trpělo různými druhy postižení 74 tisíc dětí. Pro srovnání, všech dětí ve věku pro základní školu bylo loni 828 tisíc.

Tuhle část postižených se daří integrovat výrazně lépe, než je tomu u mentální poruchy. V datech je přitom vidět zásadní změna přístupu v posledních letech. Jak je vidět z následujícího grafu, ještě před pěti lety chodila většina postižených v Česku do speciálních tříd. Dnes je poměr opačný - postižených, kteří chodí do běžné školy, je 43 tisíc; ve speciálních třídách zůstává pouze 30 tisíc.

Míra inkluze se ovšem v různých regionech výrazně liší. Stačí se podívat na integraci sluchově postižených: zatímco v Pardubickém kraji se podařilo zapojit do běžné výuky všech 32 sluchově postižených dětí, v Plzni to bylo jen 17 ze 125 dětí. Přehledně ukazuje rozdíly v míře inkluze následující tabulka. Kliknutím do záhlaví si můžete kraje seřadit podle úspěšnosti integrace vybrané diagnózy.

Praktické školy: Určeny pro Romy?

Pojďme se ještě jednou podívat na praktické školy. Agentura pro sociální začleňování, která podléhá Úřadu Vlády, má totiž velmi zajímavá data ke kapacitám praktických škol v regionech.

Tvrdí, že existuje souvislost mezi množstvím dětí, kterým je v daném kraji diagnostikováno lehké mentální postižení, a tamější velikostí romské populace. Jinými slovy, Romové trpí na mentální postižení častěji než Neromové. Což je u dané diagnózy nesmysl - míra mentálního postižení je v populaci rozprostřená rovnoměrně a nepreferuje žádné etnikum. Diagnóza mentálního postižení by tak zasáhla i ty, kteří jím ve skutečnosti netrpí.

Na účelovou diagnostiku ukazují i změny počtu dětí s mentální poruchou v čase. V roce 2009 trpělo v Česku mentálním postižením 2,96 procenta dětí, v roce 2014 už to bylo jen 1,84 procenta.

Ještě výraznější je změna v Ústeckém kraji, kde je největší podíl romské populace. Před šesti lety tam bylo mentálně postižených dětí 5,77 procent, o pět let později už jen 3,77 procent. Podle zahraničních výzkumů je přitom podíl mentálně postižených v populaci kolem 1,8 procent a dlouhodobě se nemění.

Agentura přichází i s důvodem, proč by to tak mohlo být. O něco slabší, ale stále zajímavou korelaci totiž nachází mezi lehkým mentálním postižením a kapacitou "segregovaných" škol. Těmi mají na mysli školy s převážně postiženými žáky. Naznačují tak, že motivací za příliš horlivou diagnostikou Romů může být snaha úřadů naplnit kapacity škol určených postiženým.

Jan Boček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme