Cizinců se nebojíme, ale s muslimem pracovat nechceme, řekli Češi v průzkumu
Většina Čechů si myslí, že u nás dochází k diskriminaci z důvodu náboženství jen naprosto výjimečně. Přitom s muslimským kolegou by měly problém více než dvě třetiny respondentů. Zjistil to průzkum Evropské komise Eurobarometer.
Na přelomu května a června se zeptali v osobních rozhovorech 28 tisíc obyvatel Evropské unie na několik desítek otázek, které měly zjistit, jak často a kde v Evropě dochází k diskriminaci, například z národnostních, náboženských, zdravotních, sexuálních, věkových nebo genderových důvodů.
V Česku se do průzkumu zapojilo přes tisíc respondentů vybraných tak, aby reprezentovali celou populaci, tedy lidé různě vzdělaní, různě staří, z různě velkých měst. Zpracování dat zabralo více než tři měsíce, proto se výsledky dozvídáme až teď.
Z průzkumu vyšlo, že Evropa je čím dál pestřejší, víc Evropanů než v minulých letech například uvedlo, že mají mezi svými kamarády lidi odlišného vyznání nebo jiného etnického původu. Přibývá také těch, kterým nepřijde nijak zvláštní, když se například člověk jiné národnosti nebo s jinou sexuální orientací stane prezidentem.
Jiné předsudky se ale drží: přibližně polovině Evropanů by vadilo, kdyby si jejich syn či dcera namluvili někoho z diskriminací ohrožené národnostní menšiny – tedy například Asijce, černocha nebo Roma – a toto číslo se od roku 2006 nijak nesnížilo.
Celkově je ale Evropa podle sociologů k menšinám – mezi některou z nich se mimochodem počítá každý osmý respondent – čím dál tolerantnější. Mezi členskými státy můžeme ale najít velké rozdíly, hlavně mezi starými a novými členy Evropské unie.
Češi: Nejsme xenofobní, ale...
Podle sociologů Češi z celoevropského průměru vybočují ve dvou věcech: Na jedné straně jsou přesvědčeni, že kvůli národnosti, náboženství ani sexuální orientaci u nás nikdo nijak zvlášť znevýhodněn není. Jediná oblast, kde existenci diskriminace připouštějí častěji, než je průměr Evropské unie, je tzv. agesimus, tedy diskriminaci lidí starších 55 let, nejčastěji v zaměstnání.
Na druhé straně, když pak došlo na konkrétní otázky, tedy například „ohodnoťte na škále 1 až 10, jak příjemné by vám bylo, kdyby váš kolega v práci byl muslim“, ukázalo se, že jsme v tomto ohledu nejméně tolerantní ze všech států Evropské unie, a to s velkým náskokem: pracovat s muslimem by nevadilo jen 27 procentům Čechů.
Přitom průměr celé unie je 71 procent lidí, kterým by kolega muslim na pracovišti nijak nevadil, a například ve Švédsku, kde na rozdíl od Česka žije početná muslimská menšina, s tím nemá problém 89 procent lidí.
Nejméně tolerantní z celé EU by byli Češi v práci – možná trochu překvapivě – také k buddhistům, ovšem i k Asijcům, černochům a Romům.
Velké – i když ne tak dramatické – rozdíly mezi Českou republikou a Evropskou unií jako celkem jsou vidět i v odpovědích na další otázky: Čechům by nejvíc ze všech Evropanů vadilo, kdyby se příslušník národnostní menšiny stal prezidentem. Nejméně lidí z celé EU by také v Česku zůstalo v klidu, kdyby jejich syn či dcera začali chodit s Asijcem či Romem. V obavách z takového partnera pro potomka předstihli české respondenty jen Bulhaři.
Nejčastěji u nás tedy hrozí diskriminace z etnických a náboženských důvodů – v ostatních kategoriích, jako je znevýhodnění žen, zdravotně postižených nebo lidí s menšinovou sexuální orientací, nejsou výsledky České republiky ve srovnání se zbytkem Evropy tak extrémní, byť i tam se obvykle umisťujeme ve spodní polovině tabulky.
Česko patří národnostně i nábožensky k nejméně pestrým zemím v Evropě. Spíš než jako xenofobii, tedy strach či odpor k odlišnosti, tedy můžeme výsledky číst jako silný a vzrůstající strach z neznámého.
V následující mapě můžete prozkoumat, ve kterých zemích je postoj veřejnosti k muslimům odmítavý, a zároveň srovnat, jakou část obyvatelstva tam muslimové (dle agentury Pew Research) tvoří.
