Kolik hlasů potřebují kandidáti ve druhém kole pro zisk senátního křesla?

Zatímco kandidátce Strany zelených Ivaně Cabrnochové stačilo před měsícem v Praze 10 při doplňovacích volbách 3664 hlasů, Helena Rögnerová v barvách KDU-ČSL převálcovala v roce 2000 v Benešově svou konkurentku Libuši Benešovou ziskem 24 532 hlasů a rozdílem přes 16 tisíc. V roce 2008 zase získal Leoš Heger z ODS v Hradci Králové úctyhodných 19 277 hlasů, ale pro vstup do Senátu to bylo málo. To jsou historické extrémy; co se odehrává mezi nimi?

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

místostarostka Prahy 10 Ivana Cabrnochová ve studiu Reginy

místostarostka Prahy 10 Ivana Cabrnochová ve studiu Reginy | Foto: Eva Dvořáková

Analyzovali jsme tři stovky výsledků ze druhých kol senátních voleb konaných v letech 1996 až 2014. Zahrnuli jsme mezi ně jak volby řádné, tak volby doplňovací.

Protože jsou hranice senátních obvodů vytyčeny tak, aby měl každý přibližně stejný počet obyvatel, můžeme počet získaných hlasů použít jako hrubý indikátor síly mandátu.

Do hry ovšem vstupují i další faktory: především volební účast a také to, zda jde o volby doplňovací, nebo řádné. Ty druhé se obvykle vyznačují vyšší účastí a silnější konkurencí mezi kandidáty.

Někteří silní kandidáti rovněž vyhráli už v kole prvním, pokud v něm obdrželi nadpoloviční většinu hlasů, a do našeho výběru se proto nedostali. V novodobé české historii bylo takových případů devět. Naposledy se to podařilo Radku Sušilovi z ČSSD v Karviné v roce 2008.

To jsou historické rekordy. Celkový pohled na data nám prozradí, že extrémů na obou stranách je poměrně málo, nejvíce senátorů bývá zvoleno ve druhém kole deseti až dvaceti tisíci hlasů.

Rozložení počtu hlasů ve druhých kolech senátních voleb 1996 - 2014 | Foto: Petr Kočí

Dlouhodobý průměr počtu hlasů nutných pro vítězství ve druhém kole je 14 486. Toto číslo platí, pouze bereme-li všechny historické výsledky jako jeden celek. Když se podíváme podrobněji na jednotlivé roky (v úvahu teď bereme pouze řádné termíny voleb), zjistíme, že se rozložení počtu hlasů potřebných pro vítězství v závislosti na voličské účasti může výrazně měnit.


Největší zájem voličů a nejvyšší konkurenci vidíme při historicky prvních volbách v roce 1996, kdy se naráz vybíralo všech 81 senátorů. Potom v roce 2002, kdy byla shodou okolností účast ve druhém kole rekordní, a dokonce vyšší než v kole prvním. V roce 2008 se potom sociální demokracii podařilo mobilizovat voliče akcentováním tématu poplatků v nemocnicích.

Rozložení počtu hlasů potřebných k vítězství ve druhém kole senátních voleb | Foto: Petr Kočí

Petr Kočí Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme