Sebevražd meziročně ubývá. Přichází ale kritické období - jaro
Důsledky finanční krize odeznívají a sebevražednost v Česku opět klesá. Přesto jde o nejčastější příčinu nepřirozených úmrtí, daleko před autonehodami. Jaké má příčiny?
Počet sebevražd v Česku klesá. Ukazují to data za roky 2013 a 2014, novější zatím Český statistický úřad nedává k dispozici. Pokračuje tak trend, který načas přerušila nedávná ekonomická krize: dlouhodobý pokles sebevražednosti, který začal už v sedmdesátých letech minulého století.
Přesto jsou dnes u nás sebevraždy nejčastější příčinou nepřirozeného úmrtí. Vlastní rukou ročně zemře přibližně dvojnásobek lidí než při autonehodě.
Nejohroženější skupinou jsou mladí muži. Do čtyřiceti let je u nich sebevražda vůbec nejčastějším důvodem úmrtí, daleko před například nemocemi srdce. Ženám sebevraždy tolik nehrozí – dokonané případy jsou u nich proti mužům přibližně čtyřikrát vzácnější.
Nejrizikovější je jaro, nejklidnější zima
Právě nyní začíná roční období, kdy je hrozba sebevraždou nejvyšší. Data Českého statistického úřadu z posledních deseti let potvrzují dlouhodobý trend: nejrizikovější jsou pro lidi ohrožené sebevraždou jarní měsíce. Nejklidnější bývá zima.
Počty sebevražd v průběhu roku kontrastují s celkovou úmrtností. Ta se zejména vlivem nemocí dýchacích cest zvyšuje během zimních měsíců a snižuje na jaře a v létě.
Stejným kalendářem se řídí sebevraždy ve většině zemí světa. Státy na severní polokouli evidují zřetelný nárůst sebevražd mezi březnem a květnem; země jižní polokoule mezi zářím a listopadem, tedy během tamějšího jara. Výjimkou jsou pouze země kolem rovníku, kde je klima celoročně poměrně stabilní.
Nedávná studie ovšem naznačuje, že sezonní výkyvy mohou v rámci jedné populace slábnout nebo úplně zmizet. Na britských ostrovech byl v minulosti roční cyklus sebevražd stejný jako jinde. Data z osmdesátých a devadesátých let z Anglie a Walesu ale žádnou sezonnost neukazují. Podobný vývoj, byť slabší, lze vysledovat i v dalších zemích; například v Austrálii nebo na Novém Zélandu.
Zvlášť překvapivě můžou sezonní změny působit u severských zemí. Vysoké počty sebevražd ve Skandinávii se neodehrávají – jak se nám intuitivně zdá – během dlouhé zimy s nedostatkem světla. Jejich počet roste na jaře, kdy se poměr světla a tmy převrací.
K podzimním sebevraždám jsou náchylnější ženy
Nečekanou zákonitost poprvé popsali psychologové na konci devatenáctého století, od té doby se ji snaží vysvětlit řada sociálních i biologických teorií. Zastánci sociálních teorií – v čele se zakladatelem sociologie Émilem Durkheimem – tvrdí, že za jarním nárůstem sebevražednosti stojí společenská aktivita. Po zimě se zvyšuje množství společenských interakcí a zároveň pocit kontrastu mezi skutečnou a „žádoucí“ náladou.
Sociálním teoriím nahrává například studie, která tvrdí, že v zemích s rozvinutým průmyslem jsou výkyvy sebevražednosti během roku nižší než v zemědělských zemích. Důvodem je to, že průmyslové země se méně drží přírodního rytmu, kopírují spíše společenské cykly. Proto v nich také během roku nastává druhý nárůst počtu sebevražd; přichází se začátkem školní docházky.
Podzimní nárůst je patrný i v Česku, objevuje se v říjnu. Po doplnění informace o pohlaví se navíc ukazuje, že častěji postihuje ženy.
Může za to hormon serotonin
Druhá – biologická – skupina teorií tvrdí, že vazba mezi ročním obdobím a sebevražedností je mnohem přímočařejší. Teplejší počasí a slunečné dny mohou podle jejich zastánců samy spustit biologický mechanismus, který vede k autodestrukci.
„Je krutou ironií, že částečné uvolnění, které na jaře zažívá většina depresivních pacientů, často poskytuje dostatečný příliv energie na uskutečnění sebevraždy,“ vysvětlil britskému Guardianu psycholog Chris Thompson. Vazbou mezi slunečnými dny a ukončením života je podle něj změna hladiny serotoninu. Jde o hormon zodpovědný za pocit štěstí nebo také zvýšenou agresivitu.
Příčiny sebevražd jsou obvykle složitější a hraje v nich roli více vlivů. Nejčastějšími jsou deprese, alkoholismus a náhlá ztráta. Na vysvětlení sezonnosti sebevražd se proto podílejí oba typy teorií, sociální i biologické.
Podrobněji se oběma teoriím věnují například články na webech Demografie nebo LiveScience.
Celosvětově sebevražd ubývá
Ať už jsou příčiny sebevražednosti jakékoliv, celosvětově jich ubývá. Alespoň u většiny zemí, kde jsou k dispozici historická data.
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) shromažďuje data o sebevražednosti v členských zemích od roku 1960. U některých zemí jsou první záznamy pozdějšího data, například český dataset začíná až v roce 1986. Přesto lze v těchto časových řadách vypozorovat několik zajímavých trendů.
Prvním je zmíněný globální pokles sebevražednosti. Ta se za sledované půlstoletí u tří čtvrtin zemí snížila. Tam, kde došlo ke zvýšení, bylo většinou jen decentní.
Korea: chudoba na venkově a návod celebrit
Výjimkou je trojice Korea, Irsko a Mexiko, kde se počet sebevražd zvedl několikanásobně. U každé z těchto zemí lze vysledovat specifické příčiny.
V Koreji, která je v této statistice druhá na světě (mezi ženami dokonce první), souvisí prudký růst počtu sebevražd podle čerstvé studie s přechodem od tradiční k moderní ekonomice a rozbitím vazeb uvnitř rodiny. Rostoucí chudoba na venkově znamená ohrožení pro seniory. Ti, než aby byli pro svou rodinu zátěží, si často berou život.
K sebevraždě Korejce přibližují také příklady celebrit, které tímto způsobem ukončily svůj život. Mezi nejznámější sebevrahy patří korejský exprezident Ro Mu-hjon, který rok po ukončení prezidentského mandátu pod tlakem podezření z korupce skočil ze skály.
Po mediálně propíraných sebevraždách lze obvykle ve statistikách vysledovat nárůst počtu sebevražd i zvýšení počtu sebevražd vykonaných stejným způsobem. Takovou událostí mohla být sebevražda Ivety Bartošové v dubnu 2014. Ve statistikách nicméně v následujících měsících výrazný nárůst nenajdeme.
V Irsku a Mexiku častěji umírají mladí
Irsko má problém na opačném konci věkového spektra než Korea; na Evropu má nezvyklé množství sebevražd dětí a mladých lidí, jak odhaluje irská veřejnoprávní televize RTÉ. To ale není důvodem pro trojnásobný nárůst míry sebevražednosti od roku 1960. A není jím ani nedávná finanční krize, která na Irsko dopadla zvlášť tvrdě. Během ekonomické recese míra sebevražednosti dokonce padala.
Statistiky ve skutečnosti odrážejí vliv zákona, který do roku 1993 sebevraždu považoval za trestný čin. Data ze šedesátých let proto nejsou příliš spolehlivá, velká část sebevražd se do irských statistik nedostala. Teprve dekriminalizací sebevraždy v devadesátých letech se čísla přiblížila realitě. U části úmrtí – například autonehod s jediným účastníkem – je ale i dnes obtížné určit, zda šlo o úmysl. Není to jen problém Irska, podobná nejistota se týká i statistik sebevražednosti v ostatních zemích.
Také ve třetí zemi s několikanásobným nárůstem počtu sebevražd – Mexiku – jsou nejohroženější skupinou mladí lidé. Pětinásobný nárůst sebevražednosti po roce 1969 odráží hlavně prudký růst ve skupině do třiceti let. Rostoucí počet sebevražd mladých lidí byl zřetelný dlouho před současnou válkou drogových gangů, ta jej pouze zdůraznila. Klíčový byl podle tiskové agentury IPS přechod k moderní ekonomice, která znamenala rostoucí zaměstnanost žen a méně času na výchovu dětí.
Po roce 2001 navíc v Mexiku sílí kult bohyně smrti Santa Muerte. Ta Mexičany smiřuje se smrtí – cizí i vlastní. K ní se přidávají fotky zavražděných, které se v důsledku války gangů pravidelně objevují v médiích.
Navzdory pětinásobnému nárůstu během padesáti let je nicméně dnešní sebevražednost v Mexiku stále velmi nízká, oproti Česku přibližně třetinová.
V Pobaltí škodí alkohol
Na čele smutného žebříčku jsou pobaltské země, celosvětově nejhůř si vede Litva. Aktuální litevská data mluví o 30 sebevraždách na 100 tisíc obyvatel ročně. Přesto jde o výrazné zlepšení – po rozpadu následné ekonomické krizi Sovětského svazu se počty sebevražd v Litvě pohybovaly kolem 45 sebevražd, u mužů dokonce přes 70 sebevražd na 100 tisíc obyvatel ročně.
„Kolem 80 procent sebevražd souvisí s alkoholismem,“ vysvětluje Onute Davidoniene, ředitelka centra duševního zdraví ve Vilniusu. „Největší problém s alkoholem má venkov. Na vesnici pijí všichni,“ dodává.
Důvody pro nadměrné pití shrnuje tamější toxikolog Alvydas Repečka. „Kořeny alkoholismu tkví v tragické minulosti Litvy. Okupace během dvacátého století připravily zemi o třetinu populace, to je víc než kdekoliv jinde. Během sovětské okupace museli tajit, co si doopravdy myslí. To je přímá cesta k alkoholismu,“ odhaluje.
Nejohroženějšími skupinami jsou senioři žijící na venkově a zemědělci. „Rolníci se museli po sovětské okupaci vzdát půdy i majetku. Teď se zase musejí učit pravidla volného trhu,“ dodává Repečka. „Ale myslím, že nová generace Litevců bude jiná. Vyrůstá ve svobodném prostředí.“
Řecko má třikrát menší sebevražednost než Německo
Vysoko na žebříčku sebevražednosti je celosvětově také Maďarsko. Mapa Evropy s podrobným rozlišením odhaluje, že v Maďarsku je také region s mírou sebevražednosti vyšší, než má zmíněná Litva.
Vlnu sebevražd v Maďarsku vyvolala ekonomická krize, do té doby se počty sebevražd nijak zvlášť nelišily od sousedních zemí. Po roce 2008 roste podle tamějšího statistického úřadu počet sebevrahů o deset procent ročně.
Mapa odhaluje hlavně lokální specifika, jako je čtyřnásobně vyšší sebevražednost v Portugalsku oproti sousednímu Španělsku nebo vysoká čísla v Belgii.
Přesto lze vypozorovat i obecné trendy, jako je klesající sebevražednost směrem od severu ke Středomoří. Řecko, přestože prochází hlubokou krizí, má sebevražednost dvakrát až třikrát nižší než bohaté Německo. Španělsko trápí vysoká nezaměstnanost mladých lidí – skupiny, která je právě vůči sebevraždám poměrně křehká. Přesto je míra sebevražednosti v této zemi velmi nízká. Podobně je na tom Itálie.
Druhým trendem je vyšší sebevražednost v postkomunistických zemích, včetně jinak poměrně úspěšného Slovinska. Statistika odhaluje i hranici mezi bývalým východním a západním Německem.
Česko: Nejhůř je na Jesenicku
Najít podobné vzorce na mapě Česka je obtížnější. Trendy sebevražednosti nekopírují žádný jeden socioekonomický ukazatel – neřídí se průměrným příjmem, regionální nezaměstnaností nebo třeba spotřebou alkoholu.
V některých trendech je naopak kontraintuitivní – například poměrně chudá Vysočina má relativně nízkou sebevražednost, vůbec nejnižší je v okrese Jihlava. Nejvyšší pak na – podobně chudé – severní Moravě: na Šumpersku, Bruntálsku a zejména Jeseníku. K problematickým okresům patří i Tachov nebo Vsetín.
Jedním z ukazatelů, který zřejmě vstupuje do hry, je náboženství. Nízká sebevražednost věřících může vysvětlovat relativně nízké hodnoty právě na Vysočině nebo na jihu Moravy.
