Tradiční rodina se v Evropě rozpadá. Kvůli registrovanému partnerství?

 
Prague Pride - Foto: Tereza Havlínková

Prague PrideFoto: Tereza Havlínková

Slováci příští týden rozhodnou, jestli „má být manželství zachováno jako výhradní svazek mezi mužem a ženou”. Iniciátoři referenda tvrdí, že tradiční rodinné hodnoty jsou v ohrožení a že jednou z příčin jejich úpadku jsou svazky osob stejného pohlaví. Celonárodním hlasováním se slovenští konzervativci snaží předejít jejich případné legalizaci. Prozkoumali jsme sociodemografická data z celé Evropy, abychom zjisitili, jaký vliv na tradičně chápanou rodinu státem posvěcené svazky mezi osobami stejného pohlaví skutečně mají.
Podívejte se, jak to dopadlo.

 

Další hranice mezi Východem a Západem? 

Státy starého kontinentu nabízejí celé spektrum přístupů k „netradičním” rodinám: od Dánska, kde je registrované partnerství uzákoněno od roku 1989, po Polsko, které na podzim roku 1997 přijalo ústavu vymezující manželství jako výhradní svazek mezi mužem a ženou. 

Na mapě je dobře viditelný trend: většina západoevropských států stejnopohlavní manželství umožňuje, východoevropské státy jej ústavou zakazují. Mezi těmito proudy je – geograficky i ideově – Německo, Švýcarsko, Rakousko a Česká republika. Manželství zde lze uzavřít pouze mezi mužem a ženou, zákon však umožňuje i jiné formy soužití. Registrované partnerství, životní partnerství, veřejný svazek – názvy se liší stát od státu, princip je však podobný: státem uznané partnerství dvou osob s právy oproti manželství mírně omezenými, zejména co se týče adopce dětí. 

Zajímavými případy jsou Maďarsko a Chorvatsko: manželství je ústavou vyhrazeno pouze heterosexuálním párům, zároveň však nabízejí institut životního (Chorvatsko) či registrovaného (Maďarsko) partnerství. Chorvatský zákon o životním partnerství je navíc jedním z nejliberálnějších v Evropě, když povoluje osvojení dítěte druhým partnerem, tedy téma, proti kterému se v Česku nedávno zvedla vlna odporu. 

(mapa)

Evropské přístupy jsou tedy dost různorodé a mnohde dlouhodobě platné. Zároveň máme k dispozici ověřená a detailní data o porodnosti, sňatečnosti nebo rozvodovosti, o míře potratů či poměru dětí narozených mimo manželství, zkrátka o postavení rodiny coby společenské instituce a o síle hodnot spojených s jejím tradičním vnímáním. 

Pokud homosexuální svazky tradiční rodinu skutečně ohrožují, měly by být v zemích, které je již zavedly, patrné změny alespoň u některých z výše zmíněnych statistik – například snižující se porodnost a sňatečnost či zvyšující se rozvodovost. 

Vynesli jsme tedy všechny hodnoty do následujícího grafu. Pro lepší přehlednost jsme u každé země obarvili její křivku podle toho, jestli v daném období měla uzákoněné stejnopohlavní manželství nebo jinou formu státem uznaného soužití leseb a gayů. Z grafu vyplývá, že existují zákony, které mají na parametry tradiční rodiny daleko větší vliv než ten o registrovaném partnerství. 

(graf)

V některých zemích jsou krátce po zavedení registrovaného partnerství vidět drobné výkyvy sňatečnosti, není to ale jednoznačný trend. V Nizozemsku se krátce po legalizaci stejnopohlavních svazků sňatečnost mírně snížila, naopak ve Švédsku šla výrazně nahoru. Většinou však zákon nepřinesl žádnou viditelnou změnu – obliba manželství po jeho zavedení dál pomalu, ale jistě klesala. 

Vliv zavedení registrovaného partnerství, je-li vůbec jaký, je zastíněn vlnami způsobenými často změnami jiných zákonů. Například v Rakousku v roce 1986 zrušili manželský grant. O rok později statistiky zaznamenaly skokové zvýšení sňatečnosti. Páry se snažily stihnout poslední příležitost k získání finanční injekce. 

Ještě silnější dopad měla změna legislativy ve Švédsku, kde v roce 1988 změnili vdovský důchod. Ženy provdané po roce 1990 měly po smrti manžela nárok na znatelně nižší penzi. To vedlo k trojnásobnému navýšení počtu nových sňatků v roce 1989. 

Také Česká republika zaznamenala dva velké výkyvy zájmu o uzavření sňatku. V roce 1990 končil předrevoluční systém manželských půjček, což vedlo k vůbec nejvyššímu počtu novomanželů v české historii. (Stejný jev je vidět i na Slovensku, tou dobou ještě součásti federace). Následný klesající trend sňatečnosti pak přerušila léta 2004 až 2008, kdy mohli manželé využívat výhodnějšího společného zdanění. 

(graf)

Zcela svérázný je vývoj v Řecku. Manželství uzavřená v přestupný rok jsou tam totiž považována za nešťastná. Tento zvyk ústí v pravidelná sňateční minima obklopená vrcholy. Snoubenci se snaží buď stihnout svatbu před přestupným rokem, nebo naopak čekají, až prodloužený rok skončí. Na druhé straně je z grafu vidět, že vliv této pověry postupně slábne. 

(graf)

Data Eurostatu tedy potvrzují, že chuť lidí vstupovat do manželství může stát ovlivnit. Mnohem citlivěji než na zákaz či povolení homosexuálních svazků však občané reagují na impulzy přicházející z ministerstva financí. 

Porodnost klesá, rozvodovost stagnuje, mimomanželských dětí přibývá… Všude 

Ani ostatní demografické ukazatele nereagují na uzákonění stejnopohlavních svazků nijak citlivě. Evropský žebříček porodnosti vedou Francie, Irsko, Velká Británie a Švédsko – kromě Irska mají všechny tyto státy uzákoněné stejnopohlavní manželství. Irsko nabízí „pouze“ registrované partnerství, referendum o povolení manželství ho čeká v květnu. Na druhém konci žebříčku jsou Portugalsko, Polsko, Španělsko, Řecko, Maďarsko a Slovensko – polovina z nich svazky homosexuálům umožňuje, polovina nikoliv. 

Porodnost ovlivní zákonodárci ještě méně než sňatečnost. Demografický vývoj má velkou setrvačnost, a pokud souvisí s vnějšími faktory, jsou spíše ekonomické a sociální. To je vidět v následujícím grafu, kde je porodnost zobrazena u každé země v prvním sloupci. Bývalé sovětské satelity, Česko, Slovensko nebo Polsko mají téměř totožný průběh porodnosti: pád v první polovině devadesátých let, kdy ženy začaly odkládat mateřství ve prospěch profesní kariéry, vzdělání či svobodného cestování, dno na přelomu tisíciletí a postupný vzestup v druhé polovině první dekády nového milénia, kdy se k „opožděným” matkám začaly přidávat silné populační ročníky 70. let. 

Zcela jiný vzorec je vidět u severoevropské dvojice Dánsko-Norsko, s pomalým, ale stálým nárůstem a zlomem kolem roku 2010. Vysvětlit jej lze sílící ekonomickou nejistotou spojenou s tím, jak důsledky globální finanční krize dorazily do Evropy. 

Ve spodní části grafu si můžete vybrat a porovnat i další země a zkusit najít další podobné skupiny – zkuste například krizí silně zasažené Portugalsko, Irsko, Řecko a Španělsko. 

(velké srovnání)

Církev jako ochránce tradiční rodiny? 

Někteří odpůrci státem posvěcených homosexuálních sňatků se zaštiťují vírou v Boha. Minulý týden se skupina slovenských katolíků sešla ve Vatikánu s papežem Františkem. „Když Svatý otec přišel k oltáři, přivítal Slováky přibližně těmito slovy: Vítám dnes otce Ľubomíra se slovenskou komunitou. Slovensko v těchto dnech odvážně bojuje za ochranu rodiny. V mysli mi utkvěla právě tato tři slova: odvaha, zápas a rodina,” popsal setkání jeden z jeho účastníku, kněz košické arcidiecéze Matúš Imrich. 

Pokud by církev měla na život obyvatel významný vliv, měl se projevit jasný trend: čím víc obyvatel se identifikuje s nějakým náboženstvím, tím vyšší sňatečnost a porodnost, a naopak tím nižší rozvodovost či množství potratů. 

Skutečnost je ale méně jednoznačná: jedinou sledovanou metrikou, která vykazuje souvislost se zastoupením věřících v populaci, je počet mimomanželských dětí. Ostatní čísla jako rozvodovost, počet potratů nebo množství neúplných rodin (rodin s dětmi vyrůstajícími bez dvou rodičů) vykazují velice nízký koeficient determinace, jsou tedy z drtivé části určeny jinými faktory než deklarovanou vírou obyvatel. 

(graf determinace)

Tradiční rodina a práva homosexuálů jsou různé nezávislé věci 

Statistiky potvrzují naše tušení, že „tradiční rodina” tak, jak ji chápali naši prarodiče, je na ústupu. Děje se to ale v celé Evropě bez ohledu na hranice států a jejich legislativu. 

Úroveň porodnosti či sňatečnosti souvisí mnohem více s ekonomickou situací daného regionu než s právy homosexuálních párů. Stát, který chce podporovat rodiny s dětmi, dosáhne svého spíše daňovými úlevami, půjčkami či sociálními dávkami než odmítnutím oficiálních stejnopohlavních svazků. Čtyřleté společné zdanění manželů v České republice přispělo k uzavření přibližně 20 tisíc manželství „navíc“ v porovnání s dlouhodobým trendem. Povolení registrovaných partnerství skončilo jen dvěma tisíci oficiálně sezdaných párů za osm let. 

Autor:  Marcel Šulek, Petr Kočí
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2016 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace