Na jedné straně intelektuál semletý režimem, na straně druhé bývalý řezník, šmelinář a milovník zvířat, který si se vším poradí. Dvě protichůdné povahy, které se neustále hádají, a přesto se navzájem potřebují. To jsou ústřední postavy Hodinového hoteliéra.

Režisér Ivan Rajmont má pro Landovského hrdiny slabost, jeho hry inscenoval už před čtyřiceti lety.

„Jsem asi jediný režisér, který dělal víc Pavlových her. Kdysi v Karlových Varech jsem režíroval jeho hru Případ pro venkovského policajta, což bylo přesně v době, kdy v tom roce 70 byl takový nejslavnější a nejpopulárnější český herec. A během zkoušení roztrhal volební lístky kvůli Gustě Fučíkové, že tam prostě nebude volit. Premiéru jsem měl v době, kdy byl Pavel disident. Takže ten zlom jsem prožil tenkrát s ním,“ říká Rajmont.

Landovský proslul především jako skvělý herec. Že je i vynikající vypravěč a dramatik, to už se o něm tolik nevědělo.

„On si sám posteskl, že mu díky jeho ksichtu nechtějí přistoupit na to, že je také zároveň inteligentní. Což on byl mimořádně. Ty hry jsou ve valné většině skutečně skvělé a patří k tomu lepšímu, co bylo po válce v této zemi napsáno,“ doplňuje Ivan Rajmont.

Postavu Fány, prostořekého hrubiána s něžnou duší, ve vinohradské inscenaci hraje Oldřich Vlach.

„Viděl jsem to, když to tenkrát mělo premiéru v Činoheráku. Byl jsem unešený, jenže jsem na to koukal mladýma očima, tak jsem z toho měl srandu a souvislosti v té době byly úplně jiné. Když pan Nový hrál chlapa, který hlídá na stavbě, tak to o něčem vypovídalo. Teď to samozřejmě má jiné vazby. Tenkrát jsem se bavil velice a teď, když jsem tuto roli dostal jako starý dědek, tak na mě z toho najednou sedl strašný smutek,“ říká Vlach.

Ačkoli byla hra napsána v 60. letech 20. století, zachycuje jiný režim a jiné poměry, základní lidské hodnoty v ní jsou stále platné.

Marina Feltlová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít