Do přírodního divadla v pražské Šárce se vrátila Dvořákova Rusalka
Přírodním amfiteátrem v Divoké Šárce v Praze 6 se po roce opět nesly tóny opery. Na tradici inscenací z doby před první světovou válkou navázali organizátoři v roce 2005. Loňský rekord 17 000 návštěvníků se tentokrát kvůli chladnějšímu počasí překonat nepodařilo, přesto si Dvořákovu Rusalku vychutnalo víc než 10 000 diváků.
Opera Antonína Dvořáka Rusalka se v šáreckém divadle hrála v novodobé historii už potřetí. Přesto dokázala znovu přilákat diváky.
„Pouze jedenkrát jsem chyběla, čili když je to po jedenácté, tak desetkrát jsem tady byla. Vždycky je to nádherný zážitek,“ říká Hana Šrámková. A pohoda vyzařovala ze všech diváků.
Do pražské Šárky se vrátila opera Rusalka. Natáčel o tom reportér Zdeněk Vesecký
Někteří, například Angličan Simon Rowlence a jeho kamarádi, přišli i s velkými piknikovými koši. V obecenstvu usedl i vnuk libretisty Jaroslava Kvapila, tedy autora textů k Rusalce, Prokop Pitr.
„Dědeček tady ten areál pomáhal zakládat, tak jsem rád, že se Rusalku podařilo spojit s tímto prostorem, který je skutečně kouzelný.“
Zážitek neměli jen diváci, ale i sbor a sólisté Národního divadla. Například představitelka Rusalky Pavla Vykopalová.
„Já jsem tady letos poprvé, takže se vlastně seznamuji s okolím a s tím, jak to vůbec bude probíhat. Jsem plná očekávání a těším se.“
Celkem se na představení podílelo 250 účinkujících, říká druhá z režisérského tandemu Jana Divišová - Renée Nachtigalová.
„Respektujeme to, co autor napsal, ale máme spoustu přidaných figur, které posunují ten děj a vlastně divák i z toho pozná, o čem zpěváci zpívají,“ vysvětluje Renée Nachtigalová.
Pro takový počet diváků a v netradičních podmínkách musela být opera nazvučena. Ovšem v nejdramatičtějším okamžiku vypadla technika. Rusalka svůj part dozpívala s mikrofonem v rukou, ale na celkovém efektu to nic neubralo a diváci odcházeli nadšení.
