Soňa Červená, Eva Salzmannová nebo Václav Postránecký. Ti všichni se poslední dva večery klaněli maďarskému publiku. Do budapešťského divadla Vígszínház přijeli zahrát inscenaci Roberta Wilsona 1914, která vznikla v koprodukci právě s touto scénou a se Slovenským národním divadlem.

Tento článek je více než rok starý.

1:46 17. října 2014 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Soubor Národního divadla sklidil v Budapešti obrovský úspěch. Hlediště divadla bylo zaplněné do posledního místa a na tvářích diváků se rychle střídal úsměv se smutkem.

Inscenace 1914 je o první světové válce a režisér Robert Wilson ji pojal jako černobílou grotesku.

Precizní hra se světlem a dokonale naplánované pohyby herců jsou Wilsonovým poznávacím znamením. I zdvižený prst prý musí být v konkrétním úhlu. Jak ale říká režisérova dvorní česká herečka Soňa Červená, Wilson své herce nijak nemanipuluje.

„Odhadne během několika vteřin svého herce, kam až může a kam nemůže, kde jsou jeho výšky a jeho hloubky. Potom mu narežíruje tu roli nebo scénu a potom ho nechá ukázat své umění a osobnost. On nesváže herce, on ho vynese.“

Tentokrát navíc režisér spolupracoval s herci ze tří souborů. K českému obsazení se přidal Ján Koleník ze Slovenského národního divadla a Enikö Eszenyi právě z budapešťského divadla. Umělecký šéf Národního divadla Michal Dočekal v tom vidí jedno z lákadel inscenace.

„Je to podstatný příspěvek středoevropské spolupráci. Hráli jsme to v Rakousku, teď hrajeme v Maďarsku, budeme hrát na Slovensku, v Bělehradě. To představení má jistou přitažlivost svým tématem i tím, že se na tom podílejí divadla ze tří zemí,“ řekl Michal Dočekal.

Národní divadlo se do Budapešti s inscenací 1914 v letošní sezoně znovu vrátí.

Klára Vičíková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít