Podvozek tam máte 30 metrů nad hlavou, popisuje zážitek ze Sint Maarten 'lovec letadel' Dominik Hanke
OBRAZEM. Jejich vášní jsou letadla, na letištích klidně čekají hodiny na nejlepší záběr. „Nejkrásnější místo na focení je pro mě karibský ostrov Sint Maarten. Má pláž přímo před ranvejí letiště. Takže se koupete a 20 nebo 30 metrů nad vámi jsou podvozky letadel,“ popisuje jeden ze svých zážitků devatenáctiletý český planespotter Dominik Hanke. Se svou fotografií z Amsterodamu získal hlavní cenu amerického časopisu Air & Space.
„V Amsterodamu můžete kolem letiště jezdit na kole a fotit. Do Prahy nelétají tolik zajímavá letadla a už tam i těžko hledám nové úhly. Například na londýnské Heathrow dopoledne přistává letadlo každé dvě minuty a každé druhé je obrovské," popisuje Hanke svůj netradiční a ne zrovna levný koníček. Přesto jsou pozorovatelů a fotografů letadel, tzv. planespotteru, na světě miliony. Student maturitního ročníku kladenského gymnázia Hanke se k planespottingu dostal netradičně - přes fotbal. Jeho snem je stát se řídícím letového provozu.
Jak jste se k planespotterství dostal?
Asi v deseti letech jsem jel za svým kamarádem právě do Kněževsi, vesnice u pražského letiště. Hráli jsme fotbal, když jsem za sebou najednou slyšel nějaký zvuk. Otočil jsem se a viděl přistávat letadlo. A potom už jsem se vůbec nemohl soustředit na fotbal, pořád jsem se otáčel a koukal na letadla. Úplně mě to vzalo. Pak jsme tam každý týden začali jezdit sledovat letadla a po čase jsem je začal i fotografovat.
Je planespotting u nás a obecně ve světě velký fenomén?
Planespotteři tvoří velkou komunitu, na světě je nás několik milionů, i v Česku je nás velké množství. Existuje i web leteckých nadšenců planes.cz a ten má každý den tuším tisíce zhlédnutí. Planespotteři nejsou jen ti, kteří letadla fotografují, ale i ti, kteří se třeba s rodinou jezdí na letadla jen dívat. Takových je nás strašně moc. V Kněževsi letiště vybudovalo nový spotterský val a ten je pořád plný, kolem padesáti lidí, protože teď k nám létají velká letadla, třeba Airbus 380 od Emirates. A když přilétá opravdu velké letadlo, jako loni na jaře Antonov 225 Mrija, tak byly kolem všech plotů u letiště tisíce lidí z celé České republiky.
Jaký je zatím váš nejlepší úlovek?
Mám hodně fotek, které mám opravdu rád. Ale úspěchem je například fotka z minulého léta z Amsterodamu, kdy jsem se snažil fotit pod zajímavým úhlem a zachytil jsem letadlo, které vypadá, že jede v obilí. Nazval jsem ji Ztraceni v poli a poslal ji do celosvětové fotografické soutěže pro planespottery, kterou pořádá americký magazín Air & Space a vyhrál první cenu v kategorii civilní letadla i hlavní cenu Grand Prize. Za to jsem opravdu rád.
Která zajímavá místa jste kvůli letadlům navštívil?
Jezdím za nimi cíleně i v rámci dovolené. Úplně nejkrásnější místo na focení je pro mě karibský ostrov Sint Maarten, byl jsem tam už dvakrát, slétávají se tam fanoušci z celého světa. Je specifický tím, že má pláž přímo před ranvejí letiště. Takže jste na pláži, koupete se a 20 nebo 30 metrů nad vámi jsou podvozky letadel. Když jdou letadla na start, tak lidé se drží plotu oddělující ranvej od pláže, a když piloti dají plný tah do motorů, tak to ty lidi úplně odvane, včetně všech věcí na pláži, které skončí v moři. Písek vás štípe do celého těla, ale je to super zážitek, který vás potká jenom na tomhle místě na světě. Jezdí tam čím dál tím více lidí.
A nějaké bližší místo, například v Evropě?
Určitě letiště v Amsterodamu, které je úplně jiné tím, že kolem něj z velké části vůbec není plot, ale vodní příkopy. Můžete kolem letiště jezdit na kole a fotit. Do Prahy nelétají tolik zajímavá letadla a už tam i těžko hledám nové úhly. Například na londýnském Heathrow dopoledne přistává letadlo každé dvě minuty a každé druhé je obrovské.
Je nějaké vaše vysněné místo, kam byste se chtěl podívat, nějaký svatý grál mezi planespottery?
Jedná se především o již zmiňovaný karibský ostrov Sint Maarten. Mým dalším snem je letiště v Los Angeles, na kterém se jako na jednom z mála letišť světa pořádá tzv. Helicopter spotting, tedy jedná se o fotografie air to air. V praxi si pronajmete helikoptéru s pilotem, "stojíte" na místě ve vzduchu nad letištěm a fotíte letadla z helikoptéry shora.
Dostal jste se někdy kvůli dobré fotce na hranu zákona? Snaží se planespotteři dostat někam, kde to není povolené?
Děr v plotě už jsem viděl hodně i na pražském letišti. Já to osobně nikdy nedělal. Na některých letištích ochrance vadí jen to, že stojím u toho plotu. V některých zemích na Blízkém východě, ale i v Řecku planespottery už i zatkli.
Je váš koníček těžší s rozšířenějšími bezpečnostními opatřeními z posledních let?
Zatím tomu tak podle mě není. Četl jsem i článek, že na bruselském letišti policie vybízí planespottery, aby v okolí letiště hodně fotili a nahlašovali případné podezřelé osoby.
Jak nákladná je výbava pro opravdu dobré fotky?
Je to poměrně finančně náročné. Ne na všech letištích můžete stát přímo u ranveje, tím pádem je potřeba hodně velkých objektivů s hodně velkým zoomem. A ty se pohybují v desetitisících. Já vlastním tři objektivy, ale je to investice, která dlouho vydrží.
Ovlivnilo váš koníček i to, že jste z fotografické rodiny?
Myslím, že určitě, právě v těch 10ti letech, kdy jsem poprvé pořádně viděl letadla, tak první mě napadlo je fotografovat. Nevím, jestli to napadne každého, někdo je jenom pozoruje nebo fotí na telefon. Snažím se je fotografovat neobvyklým způsobem, snažím se do fotek komponovat lidi a jejich emoce, hledat nové úhly, které nejsou úplně známé. Hodně fotím za východu nebo západu slunce. Snažím se tam přidat i prvek umění.
