Zprávy → Domácí14. listopadu  2016 v 06:00  

Zdravotníci, manažeři nebo učitelé. Tito lidé jsou nejčastěji postiženi syndromem vyhoření

Syndrom vyhoření postihuje nejčastěji lidi, kteří pracují s jinými lidmi (ilustrační foto) - Foto: CC0 Public domain

Syndrom vyhoření postihuje nejčastěji lidi, kteří pracují s jinými lidmi (ilustrační foto)Foto: CC0 Public domain

Ztráta motivace, fyzické obtíže a deprese. To jsou nejčastější projevy závažného onemocnění, syndromu vyhoření. Přestože se jedná o nemoc z povolání, oficiálně se mezi ně neřadí.

Syndrom vyhoření nejčastěji postihuje ty, kteří pracují s jinými lidmi. Často neumí říct dost a pracovní zátěž vyvážit odpočinkem, říká psychiatr z Kliniky 1. lékařské fakulty Pavel Doubek: „Krátkodobě dokáže člověk pracovat 12 až 14 hodin denně, ale to nejde dlouho. Tělo si musí odpočinout.“ 

Syndrom vyhoření má několik fází. Přes nadšení postupně pracovní zápal vyhasíná, až se člověk propadne do apatie, cynismu a deprese. Podle Doubka může pracovní přetížení vést v extrémních případech až k sebevraždě, kdy depresivní lidé nevidí východisko ze situace. 

 

Syndrom vyhoření je vážná nemoc. Více si poslechněte v reportáži Ivety Vávrové.

Vložit na svůj web

Podle psycholožky Beáty Holé je ale rozdíl mezi demotivovaným a vyhořelým člověkem. „Lidé, kteří do práce chodí, aby se tam moc nepředřeli, jsou demotivovaní z jiného důvodu, možná proto, že dělají práci, kterou nemají rádi nebo by nejraději nepracovali vůbec, ale lidé se syndromem vyhoření nemají tu motivaci, protože už prostě nemůžou a tělo zresetovalo,“ řekla. 

Po 380 dnech nemocenské invalidní důchod 

Syndrom vyhoření je sice nejčastěji popisován v pracovním prostřední, přesto nepatří mezi nemoci z povolání, a to i z důvodů, že lékařům se nedaří objektivně hodnotit příčiny vzniku choroby. Podle Hany Potměšilové z Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením by syndrom vyhoření měl mezi nemoci z povolání patřit. 

Čtěte také: Práce byla příliš nudná. Francouz chce po bývalém zaměstnavateli milionové odškodné

„Nemocenskou člověk může čerpat 380 dní, pak si může požádat o invalidní důchod. U syndromu vyhoření je problém, že není v žádných tabulkách, takže je pacientům přiřčena často jiná diagnóza, třeba deprese nebo interní onemocnění,“ vysvětlila Potměšilová. Přesné statistiky toho, kolik lidí má syndrom vyhoření, ale v Česku neexistují. 

Syndrom vyhoření postihl i dvaačtyřicetiletého gynekologa 

Syndrom vyhoření postihl také dvaačtyřicetiletého gynekologa Marcela Hausche. Ještě před třemi lety pracoval jako odborník na genetiku na soukromé klinice v Plzni. V jeho ordinaci čekaly zástupy žen na vyšetření. Touha všem rychle vyhovět jeho povolání postupně proměnila v rutinu, se kterou se nedokázal vyrovnat. 

Čtěte také: Většina Čechů o dovolené pracuje. Není to vždy na škodu, tvrdí psychologové

„Já jsem si několik let říkal, že to jde. A to, že to potom nešlo, mi ukázalo moje tělo, vyčerpalo se ze všech rezerv a člověk jednoho dne už nevstal,“ popisuje život s nemocí. „Pak nevstanete. Já jsem 20 hodin denně celý měsíc v kuse jenom spal.“ 

Už je ale dva roky doma. Nepracuje. Má invalidní důchod. „Stoupal mi tlak, puls, měl jsem pocity na omdlení. Ono to nebylo tak, že se mi do té práce nechtělo, ale věděl jsem, že mi zase bude zle,“ dodal otec dvou malých kluků, kterému ještě ani nešediví vlasy. 

Autor:  Iveta Vávrová

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace