Německo požaduje jasná pravidla, kdy půjčit a kdy už ne
Výčet států a jednotlivců, kteří by mohli způsobit kolaps eurozóny, je poměrně dlouhý. Na jednu, možná klíčovou instituci, se ale zapomíná. Nouzovému záchrannému balíčku EU a Mezinárodního měnového fondu by mohli vystavit stopku němečtí ústavní soudci.
Právě tito soudci budou nejspíš ve zrychleném řízení řešit i další stížnost týkající se půjčky oslabenému Irsku. Slučitelnost těchto kroků s německou Ústavou je diskutabilní.
Řada ekonomů a právníků ale nese nelibě roli Německa coby největšího plátce v eurozóně. Mají pocit, že pokračující ekonomická a politická integrace na starém kontinentu jde už nad rámec vytyčený německou Ústavou. Spoléhají na to, že Spolkový ústavní soud snahy o další zatížení německého rozpočtu zatrhne.
Odvolávají se i na samotné evropské smlouvy, které zakazují, aby jeden stát ručil za dluhy ostatních. Politici ale namítají, že půjčky nejsou totéž co záruky za dluhy. Vůbec nejdůležitější je podle nich to, že reálně hrozila krize celé eurozóny.
Němečtí ústavní soudci, kteří mají na stole dvě stížnosti proti evropským záchranným balíčkům, nežijí ve vakuu a vnímají širší kontext svých rozhodnutí.
Kancléřka Angela Merkelová požaduje, aby Evropa měla do budoucna jasná pravidla pro to, kdy půjčit a kdy už ne. Německo už prostě nebaví být zemí, která zaplatí cokoliv a za kohokoliv. Podle některých evropských politiků je ovšem tento přístup výrazem antievropanství.
Němci chtějí prosadit, aby v Evropě po roce 2013 vznikl stálý záchranný mechanismus. Jeho součástí má být i možnost takzvaného státního bankrotu, o část peněz by pak přišli i investoři.
Portugalsko a další země
Mnozí ekonomové tvrdí, že pomoc bude potřebovat i Portugalsko a možná také Španělsko. Hlavním ekonom Poštovní spořitelny Jan Bureš se domnívá, že bez pomoci se neobejdou pouze Portugalci.
„Zastávám názor, že Španělé si své problémy dokáží vyřešit sami. Mají nižší dluh než většina evropských zemí, konkurenceschopnější ekonomiku než Portugalci a Řekové a daleko menší problémy v bankovním sektoru než Irové,“ řekl.
U Portugalska se podle jeho slov vlna záchran zastaví, neboť ostatní země na evropských periferiích jsou schopny problémy ustát samy. V případě Irska, na rozdíl od Řecka, je podle něj velmi pravděpodobné, že vložené peníze zachránci uvidí nazpět.
Euro by mělo „přežít“
Britský časopis Economist varuje před zhroucením eura. Rozpad eurozóny by prý byl mnohem horší než současné problémy. S tím Jan Bureš plně souhlasí.
„Rozpad eura by nikomu nepomohl. Nevyřešil by problémy s enormním dluhem, naopak by celou situaci znepřehlednil a státy by začaly samy bankrotovat divokým způsobem. Krize by se rozšířila daleko rychleji a náklady na sanaci by byly větší,“ uvedl.
Euro je podle jeho slov v ohrožení, i když ne přímém, neboť Němcům ani nikomu jiného se nevyplatí euro potopit.
„Do budoucna nicméně eurozóna určitě musí změnit celou řadu věcí. Především musí, poté, co zastaví současnou paniku na trzích a pomůže Portugalsku, si myslím, že je třeba zvýšit vymahatelnost fiskálních pravidel a nastavit mechanismy pro standardní řízené bankroty, standardní záchranné mechanismy,“ řekl Jan Bureš.
