Hlavním ekonom v Dublinu sídlící společnosti Bloxham Stockbrokers Alan McQuaid v rozhovoru pro Rádio Česko řekl, že Irsko ještě čekají težké časy, ale to nejhorší má už za sebou.

„Řekl bych, že to nejhorší je za námi. A to v tom smyslu, že pozornost, kterou nám svět věnoval, pomalu opadá. Je ale třeba mít na paměti, že je před námi jednání o rozpočtu. Vláda oznámí škrty ve výši šesti miliard eur, což ekonomiku připraví o 3,5 procenta HDP. Což je třeba přičíst k 7,5 procentům, o které jsme přišli v předchozích dvou letech. To znamená, že Iry stále čekají těžké časy. Ale ohnisko krize jako takové se podle mě posunulo do jiných zemí - do Portugalska, Španělska a tak dále. Nicméně, je stále třeba brát v potaz, že existují obavy, že by parlament mohl rozpočet odmítnout anebo škrty výrazně zmírnit. Pokud se to skutečně stane, určitě to nepomůže Irsku vylepšit si pozici na finančních trzích. Stejně tak by to způsobilo zřejmě další obavy a problémy i pro země na periferii eurozóny.“

Zmínil jste, že Iry čekají těžké časy. Do jaké míry to může zkomplikovat snahy o schválení rozpočtu nebo obecněji snahy o vypořádání se s nynějšími problémy země?

„Určitě jsou Irové nazlobení. Ale neřekl bych, že jsou militantní. Nečekám, že by začali ničit osobní vlastnictví a nebo působit jiné škody, jak se děje v některých jiných zemích. Ale ano, jistý hněv tam je. A určité body čtyřletého plánu fiskální konsolidace a body, které obsahuje rozpočet, k tomu přispívají. Minimální mzda má být někdy během příštích čtyř let snížena. A lidé říkají, že by si politici měli nejprve snížit vlastní platy, než začnou sahat na minimální mzdu. Nicméně je třeba brát v potaz nejen hněv ulice, ale i ekonomickou realitu. A ta třeba říká, že jsou za prvních jedenáct měsíců příjmy z daní o 500 milionů vyšší, než se čekalo. To svědčí o tom, že pokud se podaří nastartovat úsporná opatření, je možné se schodky rozpočtu bojovat. I přesto ale lidé plánované škrty odmítají. Ono je totiž skutečně obtížné si představit, z čeho spotřebitelé budou utrácet, když vezmete v potaz zvyšování daní, krácení rozpočtových výdajů a nezaměstnanost, která se ze čtyř procent dostala až na čtrnáct. Spotřebitelé se proto obávají o práci. Navíc stále není jasné, zda a jak se podaří vyřešit bankovní krizi. A dokud se nepodaří banky stabilizovat a situace na trhu práce se nezlepší, je třeba čekat, že domácí ekonomická situace zůstane nedobrá.“

Do jaké míry by mohl Irsku jako malé otevřené ekonomice pomoci růst globálního hospodářství, respektive růst poptávky z některých zemí, jako je například Čína?

„Irsko je vcelku otevřená ekonomika. Proto je hodně, hodně závislé na tom, co se děje za hranicemi. A to zejména v Británii a ve Spojených státech, které jsou stále našimi největšími trhy. Když se jim daří, když je domácí poptávka v těchto zemích uspokojivá, pak se irským exportérům daří. Což znamená, že pokud se jim bude dařit v příštím roce, tak i Irsko v příštím roce poroste. Ani to ale nemusí stačit. Je totiž možné, že i když porosteme, i když se našim vývozcům bude dařit, nebudou výnosy dostatečné na to, aby se povedlo naplnit požadavky vyplývající ze struktury rozpočtu. Proto je třeba, aby byla hospodářská situace i uvnitř země dobrá, a tím pádem aby byl výběr daní na dostatečné úrovni.“

Jak už jste naznačil ani případný růst ekonomiky nemusí odvrátit další problémy spojené se zadlužením země. Takže: jaký růst v příštím roce čekáte? A byl by tento růst dostatečný?

„Vláda čeká růst reálného HDP na úrovni 1,75 procentního bodu. Evropská komise ve své nejnovější předpovědi zveřejněné na počátku minulého týdne mluví o 0,9, tedy polovině vládní predikce. Já čekám něco mezi tím. Podle mě půjde o něco kolem 1,5. Ale opět je třeba připomenout, že vše potáhne export. Což znamená, že vše bude záviset na tom, jak se povede ostatním zemím, a na tom, jak se bude vyvíjet kurz eura. Jeho kurz kvůli evropské dluhové krizi nyní oslabil. A pokud bude i nadále ztrácet, a to zejména vůči dolaru a britské libře, bude to pro nás dobrá zpráva. Ale jak už jsem řekl, problém je v tom, že ani daně vybrané od exportérů nemusí zaručit to, že se podaří zastabilizovat rozpočet. Listopadová data potvrzují, že nejvíce teď do státní kasy přispívají firmy. Nicméně při snahách o stabilizaci rozpočtu bude důležitá daň z přidané hodnoty a daň z příjmu. A výběr daně z příjmu trpí vysokou nezaměstnaností, což se podle mě v dohledné době nezlepší. I když už míra nezaměstnanosti neroste. To je ale proto, že se mnoho lidí vrátilo do škol nebo v nich zůstává. A pochopitelně také kvůli tomu, že stále více lidí emigruje.“

Zmínil jste euro, o jehož výhodách a nevýhodách se teď stále bouřlivěji diskutuje. Co si myslíte vy, mělo by Irsko problémy, které má, kdyby nebylo členem eurozóny?

„Tak to je dobrá otázka, otázka za šest miliard eur, jestli by nám bylo lépe bez eura. Já si myslím, že v průběhu této krize byla Evropská centrální banka Irsku obrovskou oporou, pomohla nám zastabilizovat bankovní sektor. Zda by se nám to povedlo bez její pomoci, tím si nejsem jistý. Jistě, mohli bychom devalvovat měnu - první, co většina zemí v krizi udělá je to, že devalvuje svou měnu. To my nemůžeme udělat. A nemůžeme ani sami rozhodnout o úrokových sazbách. Přesto si myslím, že jsme díky tomu, že jsme členem eurozóny, na tom v průběhu krize lépe, než bychom na tom byli v případě, že bychom nebyli jejím členem.“