Úspěch, chválí si katalánští separatisté účast v plebiscitu i jeho výsledky
Katalánští separatisté si chválí výsledky neoficiálního referenda o nezávislosti Katalánska na Španělsku, v němž se podle průběžných výsledků většina hlasujících vyslovila pro samostatnost provincie. Rétoriku stoupenců odtržení netlumí ani fakt, že hlasovat přišla méně než polovina oprávněných voličů v Katalánsku, ani to, že španělská vláda plebiscit dopředu neuznala.
Hlasování navzdory zákazům španělského ústavního soudu uspořádala občanská sdružení v Katalánsku.
Lidé na více než tisíci místech v provincii na severovýchodě Španělska odpovídali na otázky, jestli chtějí vlastní stát a jestli má být tento stát samostatný.
O katalánském referendu mluví zvláštní zpravodaj v Barceloně Pavel Novák a politický geograf Michael Romancov
Dvakrát „ano“ hlasovalo podle předběžných výsledků neoficiálního plebiscitu 81 procent hlasujících, pro setrvání v rámci Španělska pak bylo necelých 15 procent voličů.
Procentuální účast nebyla velká, ale ani zanedbatelná. Ze zhruba 5,5 milionu lidí, kteří mohli hlasovat, jich podle posledních čísel přišlo dva miliony a 236 tisíc.
„Můžeme říct, že hlasování bylo zcela úspěšné. Účast více než dvou milionů voličů v podmínkách, jaké jsme měli, je úspěch na celé čáře,“ prohlásil předseda katalánské regionální vlády Artur Mas.
Ten španělskou vládu vyzval k jednání o skutečném referendu, které by se mohlo konat za rok nebo dva roky.
Ministr spravedlnosti ve španělské vládě Rafael Catalá oznámil, že hlasování nebude mít žádný právní dopad a označil je za politickou propagandu. Spolky, které usilují o nezávislost, říkají, že už není krok zpátky.
"Boj nekončí. Všichni budeme dál bojovat za naši věc až do konečného vítězství," hřímala po ohlášení výsledků hlasování šéfka nacionalistického spolku Assamblea nacional Catalan Carme Forcadellová.
Podle politického geografa Michaela Romancova se jedná o signál, který by vláda v Madridu neměla ignorovat, stejně jako Evropská unie: „Rozhodně ne. Tyhle problémy, byť v jiné úrovni živosti, jsou přítomny ve Francii, Itálii, Belgii, znovu jsou možná otázkou ve Skotsku.“
Separatistické tendence nejsou podle Romancova záležitostí poslední doby: „Ve všech zemích, kde se o odtržení mluví a uvažuje, je to věc, která se tam objevila nejpozději v 60. letech 20. století. Je to něco, co je tam dlouhodobě přítomno, ale teď je na to více vidět v celoevropském kontextu.“
Pro Španělsko by Katalánsko bylo velkou ztrátou. Jako bohatá provincie přispívá do státního rozpočtu. Jejích 7,5 milionu obyvatel vytvoří 20 procent španělského HDP díky turistice a námořní dopravě.
