Azyl, nebo smrt. Pákistánci odmítají deportaci z řeckého ostrova Lesbos
Desítky Pákistánců, kteří přebývají v ilegálním táboře na řeckém ostrově Lesbos, odmítají deportaci do Turecka a hrozí sebevraždou. Starosta ostrovní metropole Mytilini jim ale dal do dnešní půlnoci ultimátum k vyklizení stanového městečka, v opačném případě prý zasáhne policie.
Skupinka Pákistánců v obnošených a zaprášených tričkách a kalhotách sleduje, jak se jeden z nich snaží zatlouct do kamenité půdy stanový kolík. Než se mu to podaří, tak tři z nich ohne.
Do ilegálního tábora vybudovaného nedaleko přístavu v Mytilini, nad kterým se tyčí zřícenina zdejšího hradu, totiž přicházejí další a další uprchlíci.
Je tak nutné postavit nové přístřešky, přestože jim starosta metropole řeckého ostrova Lesbos hrozí policejním zásahem.
Pákistánci, kteří přespávají v ilegálním táboře na Lesbosu, hrozí sebevraždou. Úřady ale proti nim chtějí zakročit. Více od Roberta Mikoláše
Jeden z aktivistů, kteří běžencům pomáhají, si proto nebere servítky. Prý mají co nejrychleji vypadnout, zatím ale neví kam.
Kousek od malé cihlové pece, obklopené stany různých barev, tvarů i velikostí, diskutuje skupinka mladých mužů o tom, co se stane nebo může stát v příštích dnech.
Zpět do Pákistánu se prý ale nevrátí za žádnou cenu. Někteří pocházejí z Láhauru, kde jen před několika dny zabil sebevražedný atentátník přes šedesát lidí. Stejně tak si stěžují na podmínky v Turecku, naopak si nemohou vynachválit pomoc zdejších dobrovolníků.
Řecko začalo vracet migranty do Turecka, z Lesbu vypluly první lodě
Číst článek
Šestadvacetiletý Farsal vypráví, že o jídlo a pití nemají nouzi a díky předplaceným kartám si jednou denně může po telefonu popovídat i se svými příbuznými.
Telefon tu má každý z běženců. Někteří polehávají ve stanech, další si u vchodu čtou nejnovější zprávy vyvěšované na tabuli u vstupu do tábora, který tvoří široká díra v plotě.
Ne všichni ale čekají na vypršení ultimáta a raději vynášejí své věci ven. Dva mladíci už také do jednoho z přistavených aut vynášejí bednu plnou kabelů, přikrývek a nádobí.
Zpovzdálí mezitím toto hemžení pozoruje několik místních obyvatel opalujících se u moře. Šplouchání vln se ale mísí s pokřikem rozhodnutých uprchlíků.
Azyl, nebo smrt, volají. Demonstrativně se totiž, jak říkají, chtějí utopit. V moři, které už jednou překonali po strastiplné cestě, s vidinou na lepší život.