Bulharsko překonává dědictví komunismu jen pomalu
Blíží se dvacáté výročí pádu komunistických režimů v Evropě. Přestože jsme zvyklí říkat "země sovětského bloku", v každé z těchto zemí se komunismus prosadil různou měrou. Například bulharský režim patřil k nejposlušnějším vůči Moskvě, za což Bulhaři svým způsobem platí dodnes.
V Bulharsku komunismus zanechal hluboké stopy. Zanedbaná města, korupcí prorostlý státní aparát, ale také málo prozkoumané dědictví, které si lidé nosí v sobě.
Diana Ivanovová je bulharská novinářka, která se už několik let snaží zdokumentovat, jak život Bulharů v reálném socialismu vypadal. Bulhaři byli podle ní v roce 1989 naivní. Proč?
"V tom, že jsme očekávali, že se věci změní velmi rychle. A že je změníme sami. My jsme nevěděli, ani já jsem nevěděla, jak mocná byla tajná policie a jak mocná byla komunistická strana a kolik traumat zůstalo utajeno a nesmělo se celých čtyřicet let vyjádřit. A jak jsme tu žili, aniž bychom chápali, co se po socialistické revoluci stalo, včetně vražd mnoha lidí."
Komunisté jako janičáři
Diana se snaží prostřednictvím výpovědí pamětníků ukázat a zdokumentovat, jak žili obyvatelé Bulharské lidové republiky. Jedním z nich byl disident, filozof a první nekomunistický bulharský prezident Želju Želev. Jaký byl podle jeho názoru bulharský komunismus, třeba ve srovnání se sovětským?
"Bohužel, žádné významné rozdíly tu nebyly. V celém sovětském bloku byl bulharský komunismus ten nejpoddanější. V dobách osmanské nadvlády se takhle chovali janičáři. Mladí bulharští chlapci, které Turci v útlém mládí převychovali, vštípili jim islám a udělali z nich svoje nejkrutější bojovníky. Něco takového byl bulharský komunismus."
Želev sám vstoupil do komunistické strany v roce 1961. Pět let po Chruščovově památném projevu na 20. sjezdu KSSS, který započal demontáž stalinismu a zmiňování Stalinem zavedených krutostí.
"Po druhé světové válce jsme byli velmi mladí. Mně bylo deset. Pro nás byl Stalin mýtickým hrdinou. Mužem, který porazil fašismus. Tím, kdo zachránil svět před další, termojadernou válkou a ochránil ho před angloamerickým imperialismem. Neměli jsme dost informací. Poslouchali jsme jen sofijský rozhlas a sovětské rádio. Jiné zdroje jsme neměli. Když se po Stalinově smrti objevily informace o jeho zločinech, zejména z tajného Chruščovova projevu na 20. sjezdu, byli jsme úplně v šoku."
Bulhaři, stejně jako my nebo Poláci, si na osvobození od komunistické nadvlády museli počkat až do konce osmdesátých let minulého století. Jakou odpověď má Želev na otázku, proč jsme museli čekat tak dlouho?
"Hlavně proto, že komunismus je tou dokonalejší formou totalitního státu. Hitler byl nakonec jakousi parodií toho všeho. Nezapomeňme, že komunismus v Evropě trval sedmdesát let, zatímco fašismus jen dvacet. Komunismus je dokonalejší, pokročilejší - proto je nebezpečnější."
Věci se pohnuly
Cizinci, kteří žijí v Bulharsku, někdy s úsměškem říkají, že komunismus tu ještě tak docela neskončil. Diana Ivanova ale uvádí příklad toho, že věci se dávají do pohybu.
"Svazky tajné policie jsou otevřeny teprve něco přes rok. Existuje komise a knihovna. Chodím tam studovat, například historii Rádia Svobodná Evropa. A vidím, že knihovna je každý den plná. Pokud chcete rezervovat místo, musíte měsíc dopředu. Takže něco se v této zemi děje. Máme své vlastní tempo, to je třeba chápat. Bulharsko jde jinou rychlostí než Češi nebo Maďaři. Není nutné podléhat pořád frustraci. Všímejme si, že se cosi odehrálo, někam jsme se pohnuli."
Ve srovnání s Českem překonává Bulharsko komunistické dědictví opravdu pomaleji. Jenže, startovní čára, z níž Bulhaři před dvaceti lety vyráželi, byla s tou československou jen těžko srovnatelná. Proto jsou úspěchy bulharské demokracie přinejmenším stejně cenné jako ty české, slovenské nebo polské.
