Podívejte se, jak žijí vojáci v Kosovu
Šajkovac - Česká armáda není v posledních týdnech v nejlepší formě. Dva vojáci z afghánské mise nosili na helmách znaky nacistických oddílů SS. Další voják se přiznal, že spoluzaložil militantní extremistickou organizaci White Justice. Krátce po naší reportáži v Kosovu se k hříšníkům přidali i vojáci tamějšího českého kontingentu.
V Kosovu se vyšetřuje kauza čtyř příslušníků, kteří v říjnu údajně kouřili hašiš či marihuanu. Jinou skupinu musela rozhánět mezinárodní vojenská policie kvůli opilecké rvačce. A před pár dny český voják postřelil svého kolegu na základně Šajkovac. Čeští vojáci působí v Kosovu již deset let. Jak vypadá život na základně, jejíž někteří stávající obyvatelé svými úlety ohrožují dlouhodobě budované renomé AČR u zahraničních vojsk?
Základna českého kontingentu KFOR leží 30 kilometrů severovýchodně od hlavního města Prištiny, v oblasti města Podujevo. Prostor o rozměrech 400 x 400 metrů obývají zhruba čtyři stovky českých vojáků, přes třicet z nich jsou ženy. S Čechy se o základnu dělí i slovenský kontingent, který čítá sto vojáků. Obec Šajkovac, u níž je česká základna, obklopuje nádherná příroda. Podle vojáků jim výhled závidí všechny ostatní kontingenty.
Na kontrolním stanovišti při vstupu do vojenského prostoru přijíždějící vítá voříšek Míša, maskot českého kontingentu. Před časem se sem zatoulal, vojenští veterináři ho odvšivili a prohlédli a Míša už zůstal. Míša není na základně sám, společnost mu dělá šest armádních psů. O šest dokonale vycvičených zbraňařů, drogařů a psů na zvládání davů se stará pětice vojáků-psovodů.
U každého automobilu hlídka před vjezdem na základnu zkontroluje jak vnitřek vozu a jeho osazenstvo, tak i podvozek. Stejně jako ostatní návštěvy, i my s fotografem dostáváme na krk upravené identifikační "psí známky". Osobní bezpečnostní prohlídka nás nečeká, za to chtějí vojáci ve strážní budce radu od fotografa, v jakém počítačovém programu vytvoří na laptopu nejlepší slideshow.
Ani se nestačíme rozkoukat a už okolo nás prochází deset vojáků, kteří vedou mladou vojákyni, pro tento okamžik oslavenkyni. Podle tradice je každému, kdo má narozeniny určena koupel v nádrži za centrální budovou nebo pěnová sprcha z hasičské stříkačky. Během šestiměsíčního působení kontingentu v Kosovu takto narozeniny oslaví každý. "Někdy i víckrát," smějí se vojáci.
Nejen prací živ je člověk. Jednou za měsíc se naplní armádní Karosa a jede se na výlet. Naposledy do historického města Prizren na jihu země. Způsobů jak se odreagovat od služby je i na základně mnoho. Někdo zajde do prostorné posilovny, jiný raději na fotbal. K dispozici je i kulečník, ping-pong, volejbal a stolní fotbálek. I běžci si přijdou na své. Mají povoleno běhat jedenapůlkilometrový okruh kolem základny.
Vedle sportovních ploch je na základně několik odpočinkových místností. V době osobního volna mohou vojáci běhat okolo základny, navštívit knihovnu a půjčovnu DVD, nebo sledovat záplavu českých telenovel a nekonečných seriálů. O věřící vojáky se stará jeden český a jeden slovenský kaplan. "Kromě věřících tuhle službu využívají také vojáci, kteří mají například problémy v rodině," říká majorka Jana Zechmeisterová.
V areálu jsou i armádní osvěžovny. Zapomeňte ale na M.A.S.H. a Hawkeyho destilační kolonu. V High Noon Saloonu si nedáte panáka ani v pravé poledne, ani nikdy jindy. Na základně v Šajkovaci i kdekoliv jinde během půlročního pobytu platí absolutní zákaz požívání alkoholu. Vojáci si můžou vybrat mezi limonádou, čajem a kávou. Z neřestí je oficiálně povoleno jen kouření.
Skromný armádní obchod vedený civilními zaměstnanci nabízí cukrovinky, cigarety, sluneční brýle a kapesní nože. Všechno zboží za velkoobchodní ceny. Velkou část prodejny zabírá alkohol nejrůznější provenience. Na základně ho vojáci mohou koupit i přesto, že platí prohibice. Prý ho vozí domů rodině, když dostanou propustku. Jak se ukáže týden po naší návštěvě základny, někteří vojáci na rodinu nečekají.
Další kratochvílí může být jízda na kole. V okolí Šajkovace mají vojáci improvizovanou několikakilometrovou cyklostezku. Vede podél krásných pohraničních lesů. Platí na ní ale určitá bezpečnostní omezení: jet přinejmenším ve dvou a za tři hodiny být zpátky. Nemá ale takový úspěch jako ostatní sportoviště. Bicykly vojáci využívají spíše pro snazší pohyb mezi vzdálenými budovami na základně.
Kromě jízdních kol však mají vojáci i jiná vozítka. Páteří armádního autoparku jsou Defendery a UAZy. Následují BVPéčka a tatrovky. Své místo na prostorném parkovišti mají i různé džípy, bagry, Karosa a sanitky. Ačkoliv český kontingent nemá k dispozici žádný vrtulník, jsou zde tři heliporty. Ty se využívají jen příležitostně. Jednou z takových situací byla zářijová návštěva premiéra Jana Fischera a ministra obrany Martina Bartáka.
Jednou týdně čeká vojáky hromadný nástup. Ten slouží ke kontrole počtu příslušníků jednotlivých útvarů, jejich výstroje a výzbroje. Právě nastupuje rota D. Jinak se režim na základně řídí pracovním zařazením konkrétního příslušníka. U většiny platí, že odpoledne a večer tráví podle svého uvážení. Neděle je volná celá. A během půlroční mise má každý nárok na dva týdny dovolené.
Tím, co dá vojákům při péči o vzorový outfit největší práci, jsou čisté a naleštěné kanady. Zachovat vzorový lesk armádních bagančat je během čtyřdenního intenzivního deště zatraceně těžký úkol. Uniformu, zbraň i další nezbytné vybavení musí voják udržovat neustále v dobrém stavu. V případě poplachu má totiž během pěti minut najít a sbalit vše potřebné a hlásit se u svého velitele.
Český kontingent KFOR působí ve správní oblasti města Podujevo. Majorka Zechmeisterová ukazuje prostor ve výlučné odpovědnosti vojáků Armády České republiky. Podujevo je součástí takzvaného Mnohonárodního úkolového uskupení Střed, v němž s Čechy slouží ještě armády Finska, Irska, Lotyšska, Švédska a Slovenska. Uskupení Střed velí od konce července finský generál Seppo Toivonen.
Podplukovník Jiří Kývala. Do pondělí 23. listopadu velel českému kontingentu, poté ho ministr obrany kvůli několika incidentům podřízených vojáků odvolal. Jiří Kývala byl na misi KFOR poprvé již před pěti lety. Zatímco tehdy zde byl jako běžný voják, letos celému kontingentu šéfoval. "Posun je tady velký. Obyvatelstvo smýšlí jinak, rozvoj v této zemi jde hodně kupředu," říkal velitel během návštěvy Českého rozhlasu.
Dnes již bývalý velitel Kývala obšírně vysvětluje, co všechno spadá do agendy českého KFOR. "V létě vyhořela základní škola v obci Lauša. Styčný monitorovací tým dojednal spolupráci. My jsme tam přijeli, rota zabezpečení dovezla ubytovací kontejnery a z nich jsme jim postavili základní školu. Takže teď tam mají provizorní školu do té doby, než si postaví vlastní zděnou," popsal jeden z případů, kdy česká armáda pomohla místním obyvatelům.
Kontingent musí být připraven na jakoukoliv situaci. Jsou zde odborníci na odminování, psovodi, technici i lékaři. O zdraví vojáků se starají tři lékaři a šest zdravotních sester. Právě teď probíhá očkování proti sezónní chřipce. Na vážnější zákroky není kontingent dostatečně vybavený. Pro takové případy může sloužit plnohodnotná nemocnice na americké vojenské základně Bondsteel u města Ferizaj.
Obchod základny se stará také 50 civilních zaměstnanců. Pracují ve vodárně, v prádelně, v obchodě, v jídelně nebo uklízí. Kromě toho je tu i kadeřník a barman. Vzhledem k průměrnému kosovskému platu okolo 200 Eur představuje práce pro českou armádu opravdové terno. Běžní zaměstnanci na základně si přijdou na 450, tlumočník pak na 600 Eur. S každým civilním zaměstnancem vojáci uzavírají jednoměsíční kontrakt, který lze obnovit.
Kromě zeleniny a čerstvého pečiva, které kupuje od místních producentů, armáda vše ostatní kvůli bezpečnosti dováží. Zásobovací konvoj složený z několika plně naložených kamionů přijíždí jednou za 6 týdnů. Poměr počtu strávníků a velikosti podlahové plochy kuchyně překvapí. Ale v těch několika nevelkých kontejnerech vznikají velmi chutná jídla. Cokoliv, na co si člověk vzpomene.
Dnes je k obědu Znojemská pečeně s rýží. I polévka a saláty jsou výborné. Pověry o nepoživatelném armádním jídle na základně v Šajkovaci neplatí. "Co se týče jídla, mnozí říkají, že je to i lepší než doma," říká s úsměvem podplukovník Kývala. "Tady ti kuchaři zabezpečují stravu čtyřiadvacet hodin denně. Kolikrát má člověk doma čas udělat si dvakrát denně teplé jídlo," dodává.
Stejně jako jiné součásti základny i ubikace jsou složené z kontejnerů zvaných "korimek" (podle italského výrobce CO.RI.MEC). V něm je postel, stůl, police, židle a okno. Každý korimek představuje veškeré vojákovo soukromí. Ovšem hned pro tři najednou. "Je to menší, ale dá se to," říká příslušník roty D. Pokud vojáci chtějí, mohou si u místního smluvního partnera zaplatit přístup na internet.
Vojsko spí po třech, velitelé pracovišť po dvou a velitel kontingentu sám. Když se kontingenty vždy po půlročním působení střídají, každý leden a červenec, musí se celé mužstvo uskrovnit. Stísněný prostor se rázem stane ještě stísněnějším, v každé buňce musí složit hlavy hned šest vojáků. Předávání agendy odjíždějícího kontingentu tomu přijíždějícímu trvá dva nebo tři týdny.
Momentka ze služby na zdi ubikace - zahraniční mise, to je tvrdá práce. Každá organizace má svá slabá místa a problémy. Přestože jsou podobné excesy, o nichž se nyní česká veřejnost dozvídá, u profesionální armády znepokojující, bylo by laciné paušálně odsoudit všech 24 103 vojáků z povolání.
