Debata o eutanazii rozděluje Británii
V Británii se rozproudila debata o euthanasii. Nově ji přiživil moderátor britské zpravodajské stanice BBC Ray Gosling, když se přiznal, že udusil svého přítele, který umíral na AIDS. "Trpěl příšernou, příšernou bolestí," popisuje sedmdesátiletý novinář. "Lékaři mi řekli, že už se nedá nic dělat. Měli jsme mezi sebou dohodu, že když to dojde tak daleko, tak ukončím jeho život. A tak jsem to udělal," řekl Ray Gosling.
Jeho případ vyvolal novou debatu o právních a morálních aspektech eutanazie, která je v Británii, stejně jako v Česku zakázaná. Případ vyšetřuje policie a pokud bude Ray Gosling obviněný a odsouzený, hrozí mu podle britských zákonů trest odnětí svobody.
O eutanazii v Británii mluvil na Rádiu Česko londýnský spolupracovník Českého rozhlasu Ivan Kytka.
Podle londýnského spolupracovníka Českého rozhlasu Ivana Kytky nelze v tomto případě vyloučit několik polehčujících okolností. Jednak tu, že k celé události došlo patrně před více než patnácti lety a společenská nebezpečnost podobného činu by tedy byla posuzovaná jako spíše malá, a také to, že se sám doznal.
"V britském právním řádu má poměrně velké pravomoci státní zastupitelství, které rozhoduje, zda je trestní stíhání ve veřejném zájmu, a je velice těžké předvídat, jak státní zástupce v tomto konkrétním případě rozhodne. Nelze vyloučit, že případ skončí u soudu," vysvětluje Kytka.
Přiznání před televizními diváky
Gosling se ke svému činu přiznal v obsáhlém rozhovoru BBC a chtěl tak přispět k prohloubení veřejné debaty o euthanazii. Gosling ve svědectví říká, že pomohl svému příteli zemřít už před nějakým časem. Podle Ivana Kytky ale není jasné, kdy se to přesně stalo:
"Gosling říká, že to bylo v rané éře tehdy obávané epidemie AIDS. Neuvádí přesně, v jakém roce to bylo, utajeno zůstalo také jméno jeho tehdejšího partnera, či společníka. Gosling sám se vyhýbá označení, že by šlo o jeho milence. Řekl, že jeho jméno si odnese s sebou do hrobu."
V Británii ale nejde o jediný případ euthanazie, o kterém se v poslední době mluví. Mimořádnou pozornost vyvolaly minulý měsíc dva případy trestně stíhaných matek, které dopomohly k smrti svým dětem. Pětapadasátiletá Bridget Gilderdalová, která pomohla své nevyléčitelně nemocné dceři k sebevraždě byla osvobozena, zatímco Frances Inglisová byla za asistenci při úmrtí svého nevyléčitelného syna odsouzena na doživotí, s doporučením, aby za mřížemi strávila alespoň devět let.
Uzákonění asistované sebevraždy?
Britský zákon zakazuje asistovanou sebevraždu, podobně jako v Česku se ale tiše praktikuje. O změně zákona se sice stále debatuje, ale zdá se, že britská vláda má obavy vtělit souhlas s asistovanou sebevraždou přímo do zákona. Místo toho přijalo státní zastupitelství podrobnou směrnici nastiňující, za jakých okolností nebudou ti, kteří asistovali, stíhání, ale to se týká především cest na švýcarskou kliniku smrti, kde odcházejí Britové dobrovolně ze života.
I britská veřejnost zůstává v názoru na asistovanou sebevraždu rozdělena. Existuje mocná lobby za důstojný odchod ze života, která by chtěla asistovanou sebevraždu úplně dekriminalizovat. Na druhou stranu část veřejnosti, lékaři a duchovní představitelé varují, že taková liberalizace zákona by mohla v extrémních případech vést až k tomu, nebude možné někoho stíhat, pokud by dopomohl k smrti blízké osobě třeba i proti její vůli.
