Kohl slaví osmdesátiny. Možná se dočká částečné rehabilitace
Bývalý spolkový kancléř Helmut Kohl se dnes dožívá osmdesáti let. Architekt znovusjednocení Německa je ve světě vnímán coby jeden z gigantů evropské politiky.
Skandál s černými fondy jeho mateřské strany CDU ale Kohlovi zničil reputaci v jeho rodné zemi. Teď se zdá, že by se tento, nejen postavou velký politik, mohl dočkat alespoň částečné rehabilitace.
Pro cizince patří zúčtování Němců s jejich slavným ex-kancléřem k jedněm z nejméně pochopitelných věcí. Helmut Kohl, který stál v čele spolkové vlády předlouhých šestnáct let, se v poslední dekádě z veřejného života totálně vytratil. Jeho chatrné zdraví je jen jednou z příčin.
„Politici, kteří jsou do svých funkcí zvoleni opakovaně začnou tíhnout k tomu, že začnou volby považovat za zbytečné. Mají zkrátka pocit, že ve svém úřadě musejí setrvat až do smrti. Mají dojem, že stát, který reprezentují, taky svým způsobem vlastní. A Helmut Kohl byl exemplárním příkladem takového politika,“ vysvětluje kancléřovu nepříliš velkou oblibu u veřejnosti novinář a publicista Hans-Joachim Noack.
Bývalý šéf politického zpravodajství týdeníku Der Spiegel se v Kohlově blízkosti pohyboval řadu let a o někdejším kancléři teď vydává biografii.
Aféra s tajemnými sponzory
Helmutu Kohlovi zlomila vaz aféra s tajemnými sponzory a černými konty jeho křesťansko-demokratické unie. Jeden z největších politických skandálů německé historie vyústil v Kohlovu rezignaci na post čestného předsedy CDU a v jeho odchod do ústraní. Hans-Joachim Noack připomíná, že jména dárců bývalý šéf spolkové vlády dodnes neprozradil.
„Podle mě se dá říct, že se Kohl osobně nikdy neobohatil. Tím jsem si úplně jistý. Pro svou stranu a pro udržení moci ale bral a používal peníze rád. To sice není moc demokratické, ale odpovídalo to jeho chápání světa. Měl dojem, že CDU je ta jediná skutečně demokratická strana v Německu a že ji musí chránit před všemi ostatními. Po roce 1990 se u něj vyvinula úplná fobie ze všeho, co do politiky přinášela bývalá NDR,“ všimnul si Kohlův životopisec.
Ten upozorňuje na velmi zvláštní vztah politika, přezdívaného „Die Birne,“ hruška, s jeho někdejší chráněnkyní Angelou Merkelovou. Kohl, který ve svých politických začátcích platil v tehdy ultrakonzervativní CDU za rebela a reformátora, už svoji stranu vedenou dnešní kancléřkou asi nepoznává.
„Angela Merkelová se chce pokusit o vskutku umělecký počin a sice Kohlovi neodpustit celou tu aféru s černými konty, ale současně zachránit pro stranu jeho pověst coby kancléře-sjednotitele. V této rovině spolu taky teď oba komunikují,“ popisuje Noack.
‚Merkelová by se musela plazit‘
„Před loňskými volbami si kancléřka přijela pro Kohlovo požehnání do jeho bydliště v Ludwigshafenu. Potud tuhle ‚usmiřovací misi‘ Helmut Kohl akceptuje, ale víc ne. Kdyby mu ale Merkelová, která ho vlastně svrhla z trůnu čestného předsedy CDU, tuhle funkci znovu nabídla, musela by se před Kohlem pořádně plazit, než by jí řekl, ‚tak mi tu věc teda dejte‘,“ upozorňuje novinář.
Tuhle variantu ale Angela Merkelová už považuje za ‚passé‘, nehledě na snahy některých kruhů uvnitř křesťanské demokracie bývalého kancléře ve straně plně rehabilitovat. „Kde Helmutu Kohlovi nepostačoval jeho průměrný intelekt, nasadil svůj falcký šarm,“ uvádí Hans-Joachim Noack. Právě touto vlastností si prý Kohl získal nejednoho světového politika.
„Gorbačov často vyprávěl, že Kohl své partnery oslnil svou bezprostředností. Dokázal prostě odložit oblek s jemným proužkem a oblékl si pletenou vestu. On jim prostě řekl: ‚Já jsem Helmut. Ty jsi... Tam si dosaďte, koho chcete. A pojďme se spolu bavit jako dva obyvatelé Falce.‘ Přesně tohle se státníkům hrozně líbilo. Toto asi celosvětově nikdo nezkusil. Helmut Kohl ovšem ano a ono to fungovalo,“ vypráví Hans-Joachim Noack.
Ten za Kohlův největší vklad do historie považuje skutečnost, že dokázal celosvětově snížit strach z Němců a z Německa.
