Před patnácti lety začal masakr ve Srebrenici
Od dobytí města Srebrenice-Potočari bosenskými Srby uplynulo patnáct let. Nejhorší masakr od druhé světové války byl tragickým vrcholem tříletého občanského konfliktu v Bosně a Hercegovině.
Ve Srebrenici tehdy padla bezpečná zóna OSN a Srbové vedení generálem Mladićem posléze zavraždili 8372 muslimských obyvatel.
„Tehdy jsem seděl se svým fotografem v pracovně bosenskohercegovského premiéra a dělali jsme s ním rozhovor. V tom zazvonil telefon, on dostal zprávu o Srebrenici a v té chvíli rozhovor skončil. Byli jsme pak svědky toho, jak domlouvá s prezidentem Izetbegovičem okamžitý telefonní hovor s americkým prezidentem Clintonem. Nedá se zapomenout, jak ten člověk byl popelavě bílý,“ vzpomíná na den, kdy bosenskosrbští vojáci vstoupili do Srebrenice, Jan Urban, který byl v letech 1993 až 96 válečným zpravodajem v Bosně.
Do srbských rukou padlo také třicet lehce ozbrojených nizozemských vojáků mírových sil OSN. Generál Ratko Mladić slíbil, že zaručí bezpečný odchod všem civilistům i jednotkám OSN. Mnozí Nizozemci asi dodnes vzpomínají na šílené videozáběry, na kterých s nimi Mladić popíjí sekt, zatímco na pozadí je v pravidelných intervalech slyšet organizovaná střelba, jak jeho vojáci popravují muslimské civilisty.
„Nizozemci si při útoku bosenskosrbských vojáků vyžádali leteckou podporu, kterou jim však zvláštní zmocněnec OSN zamítl. Museli kapitulovat a ze Srebrenice byly odvezeni,“ pokračoval Urban.
Je to největší evropský masakr od konce druhé světové války. Dnes si ho přímo v Srebrenici připomene mimo jiné i nizozemský ministr obrany Eimert van Middelkoop.
Etnická nesnášenlivost je prý výmyslem politiků
V souvislosti se srebrenickým masakrem se mluví o naprostém selhání mezinárodního společenství a jeho nepochopení etnického konfliktu v bývalé Jugoslávii.
„Tradiční etnické nesrovnalosti jsou trochu politickým výmyslem 20. století, které národní elity zneužívaly. Třeba pohled na architekturu Sarajeva nabízí soužití tří církví, jakého křesťanská Evropa nikdy nebyla schopna. Teprve komunistické elity při rozpadu Jugoslávie zjistily, že se neudrží u moci, a tak přeskočily k tomu nejhoršímu šovinismu, aby se u moci udržely. Mezinárodní společenství si po pádu komunismu myslelo, že všechno půjde samo, ale neuvěřitelně selhalo. Velká část krve je na jeho rukou. Ani mír v Daytonu se nepodařil, když za čtyři roky vypukla válka v Kosovu,“ analyzoval balkánský konflikt Urban.
Ratko Mladić nebyl dodnes dopaden a ti, co přežili masakr v Srebrenici-Potočari, se snaží domoci alespoň náhrady škody na nizozemské vládě a OSN, které neochránily muže, ženy ani děti před srbským vražděním a znásilňováním.
