Pět dní pod zemí. Polský horník vzpomíná na 4 roky staré trauma
Celý svět sleduje osud horníků zavalených v dole v Chile. Něco podobného prožíval před čtyřmi lety Zbigniew Nowak. Po výbuchu metanu na dole Halemba zůstal uvězněný kilometr pod zemí. Narozdíl od chilských horníků ale bez jídla, vody, spojení s vnějším světem. Záchranáři ho vyprostili po pěti dnech.
Dramatickou scénou krátce po výbuchu metanu začíná film o zasypaném horníkovi Zbygniewu Nowakovi. A jaká byla realita?
„Všude byla tma, na zemi ležela lampa. Dívám se, co se stalo. Byl jsem uvězněný ze všech stran, v prostoru tak metr na metr. Tak jsem si sedl a čekal, až pro mě někdo přijde,“ vzpomíná Zbigniew Nowak na čtyři roky starou událost.
Podle jeho ženy Marleny byla nejhorší nejistota. „Nevěděli jsme, co se s ním stalo, jestli žije. Řekli nám, že je zasypaný, že je obtížné se k němu dostat a že to potrvá dlouho,“ vybavuje si. Jeho osud ale sledovalo celé Polsko.
„Na začátku mi ještě svítila lampa a občas jsme se podíval na hodinky. Ale jak mi došla baterka, netušil jsem kolik uběhlo času. Měl jsem pořád zavřené oči, byla tam absolutní tma. Většinu času jsem spal, možná jsem i občas ztratil vědomí. Jakmile jsem se probudil, tak jsem si pískal, zpíval, říkal si vtipy. Snažil jsem se rozptylovat, nemyslet na nejhorší, být pořád pozitivně naladěný,“ popisuje Nowak.
Věřila, že přežije
Jeho žena se ale o jeho psychiku nebála. „Věděla jsem, že je silný. Říkala jsem si, že pokud je naživu, tak udělá všechno proto, aby kvůli mně a hlavně dceři přežil. Ona je totiž postižená a on věděl, že ho potřebuje, že ji nemůže opustit,“ říká Marlena Nowaková.
„Myslím, že mi velmi pomohla modlitba k bohu. Mluvil jsem s ním, jako by byl vedle mě. Taky mě zachránily myšlenky na rodinu, ženu a naší postiženou dceru,“ přiznává pětatřicetiletý Zbigniew Nowak.
Musel ale prý čelit i velmi krizovým momentům. „Chtěl jsem si podřezat žíly. Měl jsem u sebe takový malý nožík. Už jsme toho měl dost, trvalo to strašně dlouho. Ale pak jsem si uvědomil, že bych totálně zmařil celou záchrannou akci. Tak jsem začal šíleně řvát a zbavil jsem se těch černých myšlenek.“
Den předtím, než horníka zachránili, byla neděle. „Večer k nám domů přijel můj otec a začal plakat. Uvědomila jsem si, že je zle. V ten moment jsem ztratila naději, že to dobře dopadne. Byl dole už pátý den. Bez jídla, bez vody,“ vzpomíná Nowaková.
K jídlu jen sešit
Jediná věc, kterou měl Nowak u sebe, byl sešit, do které si zapisoval naměřenou koncentraci metanu. „Říkám si stránka papíru, to je přeci celulóza, to mi nemůže ublížit. A co mě nezabije, to mě posílí. Tak jsem ji vytrhl, natrhal na drobné kousky a začal žvýkat. Říkal jsem si, že je to dobrá kotleta a ne kus papíru,“ vybavuje si Nowak.
Jeho přežití sledovala tehdy celá Evropa. Zbigniewa Nowaka zachránili po pěti dnech. První, o co požádal záchranáře, byla voda a obyčejné jablko. Změnilo ho těch pět dnů na hranici mezi životem a smrtí?
„Jinak se teď dívám na život. Všímám si teď každého detailu. Má radost, když zpívá pták, kvete strom. Mnohem více si vážím toho, co vidím. Taky by se totiž mohlo stát, že už je to naposledy,“ uzavírá Nowak.
