Rusko: Evropa se nemusí obávat žádné další ‚plynové války‘
Pokud budou peníze, bude i plyn, těmito slovy ruský prezident Dmitrij Medvěděv ubezpečil Evropskou unii, že se s příchodem zimy nemusí obávat žádné nové ‚plynové války‘ mezi Ruskem a Ukrajinou. Před dvěma roky ochromil v lednových mrazech spor o cenu suroviny podstatnou část střední a východní Evropy, včetně České republiky. Od té doby se spojení energetická bezpečnost skloňuje ve všech pádech. Mnohem intenzivněji se ale také debatuje o tom, jak dlouho vlastně nevyčerpatelné ruské zásoby plynu vydrží.
„Zásoby plynu jsou tu obrovské, jenom zdejší naleziště se táhne na dvě stě kilometrů daleko,“ říká ředitel technického oddělení novourengojské pobočky plynárenského gigantu Gazprom Rustam Ismagilov.
Moskevská zpravodajka ČRo Lenka Kabrhelová zjišťovala na jamajských plynových polích, jak vypadá ruská těžba plynu.
Zdejší pobočka je jen jednou z několika, které leží roztroušené v okolí města Nový Urengoj v Jamalsko-něněcké oblasti, jen pár kilometrů od severního polárního kruhu. Tady pod zamrzlou zemí dřímají zásoby zemního plynu klíčové pro ruskou ekonomiku. Přesně ty, díky nimž si lidé v západní Evropě mohou v zimě doma zatopit nebo rozsvítit.
S úderem zimy se tu rozbíhá produkce naplno. Uspokojit nárazově rostoucí poptávku je ale stále těžší. Jak říká Rustam Ismagilov podnik, který nepřetržitě funguje od roku 1978, potřebuje investice do oprav a nových technologií.
„Plynové kompresory dřív fungovaly nepřetržitě, 365 dní v roce. Teď využíváme klidnější letní sezóny k opravám a údržbě,“ vysvětluje Rustam Ismagilov a odhaduje, že investice by si vyžádaly miliardy dolarů:
„Vzhledem k tomu, jak rozsáhlá modernizace a rekonstrukce tu probíhá, se nám investic trochu nedostává. Oproti jiným pobočkám přitom máme víc těžebních míst - celkem 21 podniků, mnohé přitom fungují od roku 1978. Úplně nové je jen jedno, pracuje pouhých šest let.“
„Máme průměrně 60 až 80 tisíc rublů, to je na region, kde je vysoká nezaměstnanost skvělý plat,“ pochvaluje si technická dispečerka Alfija. Zatímco zaměstnanci v Novém Urengoji si pochvalují výdělek a jistotu zaměstnání, stratégové a analytici se ale zamýšlejí nad tím, jak bude ruský plynový průmysl vypadat v budoucnosti.
Plynový gigant Gazprom je motorem ruské ekonomiky. Na hrubém domácím produktu se podílí celými osmi procenty. Korporace přirovnávaná k továrně na peníze až dosud fungovala hladce, naolejovaná celosvětovou žízní po surovinách. V poslední době se ale začíná soukolí zadrhávat. V souvislostí s ekonomickou krizí na západě klesla poptávka po plynu, navíc trh se surovinou rychle mění nové technologie – to vše mění ceny a ztěžuje získání prostředků na základní investice. Sám Gazprom připouští, že v příštích deseti letech čeká pokles výroby.
Gigantická firma fungující coby bezedná státní peněženka začíná vzdychat pod požadavky státu. Z jejích útrob se totiž neplatí jen školky, školy nebo zdravotnická zařízení v Novém Urengoji, jak si pochvaluje technička Alfija, ale i mamutí podniky celonárodního významu jako třeba olympiáda v Soči. Speciální účet pak vystavují geopolitické ambice Kremlu, který energetiku neváhá využívat k hýbání figurek na šachovnici. Krátká plynová válka s Ukrajinou před dvěma lety přišla Gazprom na miliardy dolarů.
A i když šéf první těžební stanice v Novém Urengoji Bogdan Dub odmítá, že by se plynová krize před dvěma lety na chodu jeho podniku výrazněji podepsala, zjevné je jedno: Optimismus z let, kdy Rusko užívalo titul ‚energetická velmoc‘ rychle vyprchává a před Moskvou stojí otázka, jak naložit s podzemním potenciálem dál.
